PLANDÁNÍ

Náš kocour už je tak těžký, že když se teď omylem prošel po pohozené bublinkové folii, znělo to jak rachejtle na Nový rok, myslím tím standardní Nový rok, kdy se určitá část lidí namaže a střílí po sobě. Smáznout celý problém konstatováním, že prostě moc žere, mi není podobné, navíc by to byla jen půlka pravdy, i když patrně ta větší.

Není to nový problém. Odnepaměti nám zpříjemňoval rána tím, že se při drbání skácel na bok, až parkety zaúpěly, a my jsme odvětili: "Dobré ráno, paní Schwarzová." Ta paní, která bydlela pod námi, už je v LDN, my bydlíme v jiném patře a jiná starší dáma v bytě pod námi zpravidla nepřebývá. Ale problém nevymizel, naopak.

Když se Pepan přesouvá po bytě, s ladným pohybem šelmy to nemá nic společného, plandá mu břicho; je jak nějaký vačnatec anebo skejťák s opravdu naddimenzovanými kalhotami. Plandá mu víc než dříve. Možná chce mít i nadále navrch nad Hedvikou, která překonala pětikilovou metu a kterou zatím obchází v uctivé vzdálenosti.

Před necelým rokem, když onemocněl a přestal jíst, měl méně než 4,5 kila a vypadal strašně. Teď jako někdo, kdo si dovede užívat života, anebo zneužívá situace s nedávno narozeným dítětem – to jí asi šestkrát denně (a když ono, tak já taky, řekl si Pepan). A taky ví, že jeho majitelé mají špatné svědomí, že se mu věnují méně než dřív, a tak mu s větší frekvencí poskytují ke standardní stravě různé bonusy. Tuhle, a to už mi přišlo trochu moc, po nás dojídal dýňové rizoto a vypadalo to, že je s ním spokojen. Nepochopitelná záležitost.

Ale co když to není ementál, dušená šunka od snídaně, pamlsky za odměnu a granule klidně ve čtyři ráno? Možná, a to by bylo horší, mu v jeho postarším těle něco nechtěného roste. Jsem poněkud úzkostný chovatel, ale potom, co jsme si zažili minulý rok, se nelze moc divit.

Líčím lékaři do telefonu kocourovy symptomy. "No, tak mu asi chutná, to je dobře, ne? Ale tak pro jistotu přijeďte, uděláme sono." Tak jedeme a kocour je úplně v klidu, nezarývá se do sedadla auta ani nepouští chlupy, které nacházíme jinak všude včetně kojenecké výživy, na kabát. Nevím, jaké je to znamení.

Ultrazvuk absolvuje jak starý mazák. Doktor v břiše nenachází nic neobvyklého. Ono taky přes sádlo není nic moc vidět. Nakonec konstatuje to, co jsme oba chtěli slyšet: "Nic mu není a na svůj věk vypadá skvěle. Buďte na něj hodní, zažil si svoje a má to teď těžký. A dejte mi pět stovek."

Za tyhle útrapy Pepan samozřejmě musí dostat pořádnou odměnu.

text a foto Řízek