VENKU

Když mě vyndali, byla jsem trochu jetá, jak by řekla ta paní, kterou ten pán oslovuje „máma“. Dnes už je to několik dnů, a to teplo v břiše mi pořád chybí. Někdy je mi totiž zima, když mě „máma“ a ten pán, kterému ona říká „táta“, namáčí ve vodě a pak mě vyndají do té zimy. Třese se mi brada a oni na mě koukají a děsně se dojímají, zatímco já klepu kosu.

Ti dva mě taky každodenně předhazují takové černé chlupaté kouli. S tou si zatím v celém tom bytě rozumím asi nejlíp. Prostě se respektujeme, žádné zbytečné řeči, myslím, že to nucené sbližování nás oba sere, jak by řekla „máma“.

Když už jsme u ní, zdá se mi dost nevyrovnaná. Často mi nedává najíst, když mám hlad, a pořád říká něco o čtyřech hodinách. Někdy mi falešně zpívá, aby mě uspala. Víc mě baví, když mi pouští MiG-21, The Cure a Hm… Ale začíná to dělat čím dál častěji, když jsem vzhůru. Asi neví, co se mnou.

Taky občas brečí. Ne tak nahlas jako já. Jsem přesvědčená, že bez toho „táty“ by naše soužití nedala. Často mu to říká. A nepřekvapivě se u toho oba zas dojímají.

Teď pár slov k tomu pánovi s názvem „táta“. Neustále mě fotí, ale jako pořád. Nejvíc mi na tom štve (to by „máma“ nepoužila), že mi to zatím nikdy neukázal. Taky o mně prý píše nějaký články – opět mě nikdo nepožádal o autorizaci. Doufám, že se tím „táta“ neživí, protože mi to nepřijde jako férovej přístup ke zdroji.

Jinak sem občas chodí paní, který se říká „babička“. U ní je teplo a docela sranda. Z těch všech si je celou situací nejjistější. Docela bych brala, kdyby tady trávila víc času.

Na další aktéry čekám. Vlastně je divné, že sem zatím nikdo nechodí. Možná to nějak souvisí s tím, že už v břiše mi říkali Prymulovo dítě. Jsem zvědavá, jestli to Prymulovo někdy dorazí.

Nejvíc mě zatím baví jídlo – toho je dost. A taky výjezdy kočárkem. Fakt nesnáším probouzení. Nejen proto, že ti dva se u toho zase nekonečně dojímají.

Celý situaci zatím dávám 7 hvězdiček z 10, ale jsme teprve v první sérii, jak by řekla „máma“, tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Teď si musím jít trochu zařvat, než se zase začnou dojímat.

text Hedvika (ještě neumí psát, tak diktovala Marušce), foto Maruška