Víte co? Neřešte to, hlavně už jeďte, ať ten závod stihnete. Paní prodavačka mi podala dva energetické gely, které jsem si po zaplacení nových bot dodatečně objednal, ale nezaplatil, vděčně jsem jí zamával ode dveří a až v poklusu k autu jsem zjistil, jakou příchuť bude mít pochoutka, kterou uprostřed Trailové Závisti slupnu. Prý himalájská sůl s jahodou. Trochu zvláštní, ale vlastně mi to bylo jedno - pokud by výrobce nepřišel třeba s kombinací škubánky s mákem / romadúr, pozřel bych cokoli.
Nebyl čas si vybírat: včera ráno, den před závodem, jsem na prahu bytu přetrhl zetlelou tkaničku starých bot, na které jsem soustavně nadával. Tvrdé, nepohodlné, přitom rychle se kazící. A ta pata, jak ta v nich trpěla...
Zkrátím to (jako rodič-začátečník jsem pochopil, že v tomto období není čas na nic dlouhého, spánek, běh, tím méně věty): koupil jsem si tytéž boty, jen nové a s nepřerušovanými tkaničkami. Logisticky to nebylo snadné, protože prodejna otvírala v 10:30, závod startoval v 11:00 a obě místa byla vzdálena půlhodinu jízdy autem.
Řešením bylo vymoci si speciální zacházení, podobně jako když mocným a vlivným otvírají restaurace, i když jsou plebsu z rozkazu těch samých mocných uzavřeny. Tak mi v Salmingu otevřeli prodejnu o půl hodiny dříve. Ostatně jsem za poslední roky jeden z jejich hlavních sponzorů, možná mi přezdívají Krčský trhan.
Krčský trhan s himalájskou solí v kapse závod stihl a čekal na něj první letošní vánoční dárek, úhledně zabalený dres SK Babice. Nátělník byl ve vkusném papíru s vánočním motivy, vybaveném mými iniciály. Jasně, musel jsem si ho zaplatit, ale i tak to bylo úžasné – pár dní před 36. narozeninami jsem si poprvé v životě v 10:53 navlékl atletický dres a ještě v 10:54 jsem z toho byl trochu naměkko.
Závist byla letos specifická, ale způsobem vlastně milým. V zázemí nezbyly skoro žádné holky, to proto, že už se potily na kopcovité trati. Muži, kterých bylo také jen padesát, jak je nařízeno, měli vyrazit až o hodinu po nich. Takže teď.
Rád bych napsal, že mi nový dres a boty daly křídla a že jsem se hned po startu dostal do vedení a navzdory papírovým předpokladům jsem v něm vydržel až do konce, neboť jsem pod nejtěžším kopcem slupl himalájskou jahodu a sůl, což mi dodalo dost sil do závěru a po zásluze jsem byl oslavován coby největší překvapení, což uznali i poražení favorité. Nebo bych vám mohl povyprávět i pravdivou verzi...
.. ale Hedvika začíná řvát, tak snad příště. Ale bylo to s vámi fajn.
text Řízek, foto David Yadel Gurin
Žádné komentáře:
Okomentovat