PODLE OČEKÁVÁNÍ BEZ ŠANCE I KRÁSY

Zařekl jsem se, že další reportáž o našich fotbalech napíšu teprve tehdy, až vyhrajeme. Pak jsem podmínky zmírnil; postačí, když získáme bod. Nebo aspoň vstřelíme gól. Jenže vzhledem k tomu, že nic z toho asi letos nenastane, mám už teď pro vás, kteří jste to neviděli a kteří o to stojíte, krátké shrnutí naší situace po polovině jarní sezony.

Stručně a slušně řečeno, stojí to za houby a fanoušci, kdybychom nějaké měli, by se na tribunách zřejmě zuřivě a s náležitými pyrotechnickými efekty dožadovali odvolání trenéra, kdybychom nějakého měli. Po pěti odehraných zápasech má náš tým jeden bod za remízu v prvním kole, poté čtyřikrát za sebou prohrál a pyšní se skóre 3:15. Dostali jsme se do fáze, kdy neznámá osoba, jež vytváří zpravodaj o naší soutěži a jež nás patrně nikdy hrát neviděla, ke zprávám o našich prohrách (celkem po právu) přidává doušky typu "xy si podle očekávání poradil s Forejtem; Forejt neměl nejmenší šanci a od začátku nedokázal svému soupeři klást účinný odpor či střetnutí s Forejtem moc fotbalové krásy nenabídlo." Zkrátka, naše pověst nás předchází.

Naše vítězné utrum začalo prohrou 1:3 s AC Dýně, kdy jsme také naposledy vedli. Následně proti Buzuluku Úvaly jsme od začátku moc nestíhali, jen asi dvacet minut před koncem Matyáš snížil na 1:3 a optimista by zadoufal třeba v nějaký napínavý závěr. Pesimista by měl pravdu, když by tipoval, že zápas skončí debaklem 1:6. Tím se potvrdilo staré pravidlo, že s Buzulukem, byť to taky není žádný Bayern ani na hanspaulské poměry, téměř pokaždé vysoko prohrajeme.

Následoval tvrdý souboj s Vodka teamem (0:4), který se z otloukánka Piškotova poháru stal kupodivu jakýmsi hegemonem naší skupiny. Po slibném začátku s několika velkými šancemi (Kuba třeba střílel do prázdné branky, ale zbrkle) jsme rychle polevili. S důraznou až debilní hrou soupeře jsme si jako obvykle moc poradit nedokázali a definitivně nás zlomilo zranění Luboše a následný gól na 0:2 v nastaveném čase prvního poločasu, kdy jsme nepohlídali roh. Ve druhém dějství (ano, byla to trochu opera, smutná) jsme se vůbec nedostali do jakékoli šance a do historie vejde kapitánův údiv po jednom z gólů, kdy se Péťa při rychlém brejku soupeře stihl vrátit od soupeřovy branky rychleji než kapitán klusající z poloviny hřiště.

Před zápasem s Vodka teamem

Na žižkovské Pražačce jsme se naposledy střetli s týmem Blueghost.cz. FC Forejt by tyto mládence v dobách největší slávy (asi to opravdu byla ta sedmá liga) sfoukl jak svíčku. Zvlášť za předpokladu, že se na zápas neočekávaně dostavily i posily z lakrosu včetně Marťase, Kajetána a Jirky. Výsledkem byl ale jen prakticky nekoukatelný zápas téměř bez šancí, kdy tragédství jednoho týmu soupeřilo s nešikovností druhého. Tak nějak to osoba nebo stroj tvořící ten zpravodaj zřejmě napíše do souhrnu příštího kola.

V nastaveném čase prvního poločasu nastal jev zvaný déjà vu a po nepohlídaném rohu jsme dostali jedinou branku zápasu. Po zbytek utkání nám nebylo možné upřít jakousi snahu, jenže bylo to úplně jalové, prakticky bez šancí - uspěli bychom patrně jen zkontrolováním registraček soupeřů, ovšem to už neděláme. Bylo to dokonce tak jalové, že jsem ani rozezlen nešel po zápase do hospody (a nebylo to jen tím, že jsem neměl zrovna žádné peníze a byl jsem tam autem, takže bych si stejně dal jen limču).

Měli bychom něco změnit, ale nenapadá mě, co by to mělo být. Možná sport?

text a fotka Řízek