Sešli jsme se prakticky v nejsilnější sestavě, byť či protože nám chyběl kapitán Vašek s Vlastou; zato se jako ta kometa vrátil po čase i Zdeno Grygera. Trošku mrholilo, ale led byl pro oba týmy stejnej.
Začali jsme velmi dobře, neboť jsme našli míč. Pravda, hrát se s ním nedalo, zato je oranžový, takže je na případném sněhu skvěle viditelný - můžeme udělat zimní soustředění! Anebo radši ne.
Soupeř na hřišti trénoval už asi půl hodiny před výkopem, nicméně kulantně řečeno, nestačilo to. Airconquest se snažil, jeho útočníci běhali po lajnách tam a zpět, jenže je srážela strašně naivně hrající a nedůrazná obrana, v níž si náš špílmachr Jirka mohl dělat prakticky vše, co jej napadlo a co sám nezkazil. A ostatní naši borci jakbysmet. Nebyla to v našem podání úplná Barcelona, spíš tak standard osmé ligy, avšak stačilo to.
První branku vstřelil Kája, uklidnili jsme se a začali jsme hrát na krásu. Patičky, narážečky, signály, prostě pastva pro oči těch lidí, co bydlí na tom hnusném sídlišti a mohli na nás koukat z oken a tím si zpříjemnit trávení nedělního oběda. Opět tomu scházela produktivita; než se po rychlém brejku k míči z druhé vlny dostal opět Kája a rafinovanou střelou k tyči využil toho, že byl soupeřův gólman tak nějak mimo branku.
Nadále jsme hráli především pohledně, méně už efektivně. Sice jsme měli stálou převahu a tlak, ale finální přihrávka buď neprošla, nebo se na poslední chvíli někdo ukopl a chytil za hlavu, anebo jsme si třeba nějak nerozuměli. Než jsme to zkusili tím nejjednodušším způsobem: přihrál jsem úplně volnému Jirkovi na půlce, toho si nikdo nevšímal, a tak doběhl k brance a vystřelil pod brankářem. Po poločase 3:0.
Druhá část mače byla snad ještě jednoznačnější než první, soupeři se k naší brance prakticky nedostali a my pálili jednu gólovku za druhou. Šampionem v sebekritických nadávkách a kroucení hlavou byl bezpochyby Matyáš. Naše útoky se valily na soupeřova brankáře a já jsem se tak maximálně mohl kochat, podobně i stoper Grygera. Jeho pokus o střelu z dálky pobavil, stejně jako asi nejhůře vhozený aut v historii, jímž se prezentoval soupeř. Než jsme to s tou bohorovností přehnali a inkasovali jsme po pomalém brejku soupeře.
Pak to pár minut vypadalo na drama, trošku to námi otřáslo, stejně jako se zachvěla tyč po Péťově pumelici. Jenže když kontaktní gól nepřicházel, nadšení soupeřů rychle odešlo a závěr patřil nám. Péťa se konečně trefil, zblízka po rohu, a nakonec se závěrečným hvizdem Jirka z otočky završil na konečných 5:1.Bylo to nezvyklé, po zápase jsme se neměli o čem a s kým hádat a byli jsme spokojení. Objektivně vzato, nikoho slabšího jsme letos ještě nepotkali, ale jak říkám, důležité jsou body a jít od zápasu k zápasu.
text a mobilní fotky a video Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat