BAGR JE BAGR

Moje milá nesnáší reklamy na hobbymarkety, zvlášť ty divné. Tahle by se jí taky nelíbila. "Můžete nám prosím pěkně nějak hodit nebo kopnout ten oranžový míč, co leží mezi tou zlevněnou zahradní židličkou a nablýskaným krbem?" škemrá po zákaznících hobbymarketu, u jehož vysokého plotu končí hřiště, srandovně vypadající brankář, který míč do prodejny předtím nešikovně zakopl.

A pán překvapuje, volejbalově míč napoprvé odpálí přes plot. "Bagr je bagr, kluci," glosuje muž. Brankář se směje, přeje mu příjemný nákup a pár s úsměvem vyráží utrácet korunky do obchodu, kde mají prostě vše, určitě i bagr, a je tam pohoda. A všichni se radují. Zvlášť my. Ten míč jsme totiž našli před týdnem a bylo by nešťastné o něj záhy přijít, byť je hrozný.

Muž zápasu.

Pak už jsme se věnovali fotbalu. Podruhé za sebou jsme vyhráli, už to začíná být fádní. Naši zlepšenou formu v závěru podzimní sezony odskákali klokani.

Kenguru FC měli totiž dresy jako Bohemka, a to jistě nebyla náhoda. Naše zelená však byla na hřišti zpočátku mnohem lépe vidět. Dokonce jsme se záhy ujali vedení, kdy po Jirkově akci Vlastimil dorážel do prázdné. K mému údivu se ani moc neradoval, jako by se mu podobné věci stávaly častěji než dvakrát do sezony. Nicméně i nadále jsme měli převahu a vytvořili jsme si asi tolik šancí, kolik by průměrnému týmu stačilo na solidní zesměšnění soupeře. Ale my nic, my takoví nejsme. Nejblíže měl ke zvýšení Matyáš, který svou střeleckou mizerii neprotrhl, jen dělovkou napálil tyč.

Kluziště na Lhotce.

Soupeř byl, jak by řekl tenisový odborník Marek Svačina, v morální defenzívě. Dobře jsme bránili, protože se klokani moc nedostávali za půlku, než kapitán Václav nepochopitelně promáchl a Kenguru situaci dvou na jednoho se štěstím využili. Reklamní brankář selhal. Byl to vlastně gól do šatny.

A bylo ještě hůř. Na začátku druhého dějství nejenže jsme se nevrátili do vedení, nýbrž jsme vytvořili další nevynucenou chybu a soupeř vedl 2:1, aniž si to zasloužil. Na síti (myslím tím branku) se mi prostě nedařilo.

Padla na nás taková dočasná deka, ovšem především na Jirkovi bylo znát, že prohrát nehodlá. A tak to zkoušel tak dlouho, až vymyslel Rádošovi přihrávku před prázdnou branku a mistr Placírka srovnal. Na rozdíl od Vlasty měl radost. To nám však bylo málo, protože jeden bod by naši tabulkovou situaci vylepšil jen kosmeticky. Znovu jsme si vytvořili tlak a celé tucty, kopy a věrtele šancí.

Ale furt nic. Ujala se až Jirkova přesná rána z dálky, jíž za záda brankáře pomohly obě tyče. To zbývalo sedm minut do konce, ovšem už se nic zajímavého nestalo kromě dvou žlutých karet; za nás se takto do historie zapsal Karel. Byl to taktický faul, řeklo by se.

Vyhráli jsme 3:2. A klokani kolem prodejny smutně odskákali domů, zatímco chudák Vlasta musel jet autobusem, protože se do týmového auta nevešel. A to musel být ve čtyři doma, protože měl návštěvu.

text a mobilní fotky Řízek