Na poněkud zvláštní škole, kterou ještě stále občas
navštěvuji, se seriózně věnujeme třeba i počítačovým hrám. Jasně, že na ten
seminář chodí povětšinou ztracené existence s nezdravě bledou pletí a s
evidentními potížemi v běžné realitě. To ovšem nebrání tomu, abychom
jednou takhle v neděli nevyrazili na exkurzi.
Nedaleko od Prahy si několik pravděpodobně zámožnějších
excentriků vybudovalo muzeum či spíš skladiště arkádových (tedy hracích, ale nevýherních)
automatů.
V Červeném Újezdě na parkovišti u hradu výpravu bledých
studentů, která přijela s naším vyučujícím autobusem, a nás čtyři vítá pán
s kolotočářskou vizáží. Míříme do dřevěné budovy, jejíž původní účel jsem
nerozluštil, platíme osm pětek vstupné – do automatů se pak už drobné nehází,
to je ošetřené – a jak na pouti jsme puštěni přes zábranu z řetízku.
Uvnitř je pěkná zima, podél stěn jsou seštosovány desítky starých hracích
strojů a pán vypráví, jak k nim přišel.
Prastaré vesmírné střílečky nás nebaví, vždycky se najde
nějaká včelička, která tě po chvíli sejme. Zdržíme se u palby na policisty,
když sešlápneš pedál, vrah se skrčí. Pistole o sobě dává pěkně vědět, kope do
ruky a po chvíli těžkne ve zpocené dlani.
Pak mezi stroji s Romanem objevíme skutečný poklad,
kolem nějž se kupodivu davy netlačí – hru Golden Axe. Jedním tlačítkem se
kouzlí, druhým se mlátí, třetím skáče. Můžeš si vybrat mezi trpaslíkem, paní
v plavkách a takovým slizkým týpkem v modrém, ale určitě si vezmi trpaslíka,
má nejlepší sekyru.
Na automatu jsem to nikdy nehrál, ale na tři-osm-šestce jsme
to s bráchou váleli obstojně. S přehledem se s Romanem (modrým
týpkem) promlátíme a prosekáme i přes úroveň na krunýři želvy, ale pak najednou
zničehonic Game over. Nechápeme to, ale ženy už jsou stejně zmrzlé, tak ještě
dáme pár závodů terénními dodávkami (?), vylezeme ven do tepla a nechápavě
mžouráme do světla. Byli jsme tam jen hodinu a půl a odcházíme první. Pedagog i
studenti pokračují v exkurzi.
Kdo nikdy nesomroval od rodičů desetikoruny, aby je mohl do
nitra takového přístroje navždy uklidit a vyměnit je za několik desítek vteřin
střelby do emzáků anebo zběsilé jízdy po závodním okruhu, ten takové muzeum asi
nedocení. Těm ostatním návštěvu vřele doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat