TÁBOR V KOSTCE

Kdo uteče, je srab!
text a fotky Řízek

Už nejsem na táboře, protože jsem žhavou půdu čimelické louky nahradil rozpálenou redakcí v dusném hlavním městě. Strávil jsem letos v Čimelicích jen slabou polovinu, za což vděčíte mému ještě slabšímu zdraví a rovněž nezměrnému pracovnímu zápalu, kvůli němuž a kvůli Marušce jsem se vždy tak rád a ochotně vracel zpět do Prahy.

Uniklo mi tedy jistě spoustu zážitků a momentek, na které si budou zúčastnění v hospodách vzpomínat a já budu jen rádoby vědoucně přikyvovat, jako že dobře vím, oč jde. Netuším třeba, jak se na prestižní místo na vnitřní straně plachty latríny dostala Ewa Farna, postrádám vysvětlení avantgardního sušáku na prádlo či genezi prvního kosodélníkového fotbalového hřiště na světě – jistě i jeho zákeřnost vedla k nepovedeným výkonům hráčů z týmu stařešinů, k nimž už jaksi spadám. O spoustě bulvárních novinek, bez nichž by kterýkoli tábor byl třetinový, jsem se zase dozvěděl až z médií, za které v rámci tábora právem pokládám například Venála.

Ale jindy, to jsem tam zase byl. To když se urovnával křivý stožár či spory různě křivých charakterů, počítala se klíšťata – myslím, že s jednatřiceti kousky za jeden den jsem se stal aspoň v tomto směru šampiónem –, když při zahajovacím ohni každý tajil dech, aby to proboha chytlo a když můj domácí mazlík opět naruby převrátil zažité přírodní stereotypy o dominanci středně velkého psa nad obézní kočkou. Pravda, nad skákajícím zeleným nepřítelem ani opeřencem už Pepan nevyzrál.

Nebo když nám opakovaně děti vykradly jackpot při tradiční bitvě tygrů s motýlky a lovci, či jak nás dvojice nejmenovaných táborníků téměř vypekla hromaděním bordelu pod podlážku – den před jejich skandálním odhalením jsem je chválil, jak pěkně mají uklizeno. Čepice taky za hřebík s vesničany vyhandloval sovětskou pneumatickou čističku vzduchu bulharské výroby. V paměti bezesporu zůstane i Péťova neuvěřitelná karetní série, při níž se z průměrného veterána stal lídr světových karbanických tabulek, či když tento ladně zaplul pod stůl, aby tak demonstroval svou odvahu. A zaznamenání hodná je i slečna, která nás na Orlíku pronásledovala, a průvodkyně, kterou jsme naopak pronásledovali my. Nebo když jsme si po zakázaném noclehu v divoké kousající, šustící a bodavé přírodě ulevili: „Ještěže nás nechytili!“

Víc zážitků časem nabídnu ve fotogalerii. Nicméně už teď se dá konstatovat, že se akce povedla tak na 95 %.

Jak jste tábor viděli vy? Nebo jak trávíte prázdniny? Nestyďte se a napište pár vět na rizek@rizecek.wz.cz.