NA ORLÍKU

O téměř trojdenním výletu
text a fotky Řízek

Snad mě za tu upřímnost někdo neukamenuje, ale v našem turistickém oddíle jsou i tací vedoucí, jež neradi chodí. Mají k tomu různé důvody, od pohodlnosti přes aktivní preferenci jiných dopravních prostředků (kolo, jachta, drak) po různé bolístky. Tito lidé pak pochopitelně nemají dvakrát radost, když na táboře nastane čas trojdenního výletu, protože při něm je obvykle nutnost pořád někam chodit prakticky nevyhnutelná.

Letošní trojdeňák byl ovšem v čase tropických veder, kdy by jen blázen podnikal dlouhatánské túry - a proto k velké radosti těch pohodlnějších z nás byl výlet pokrácen na snesitelnější dva dny. A kromě toho se vyráželo jen do blízkého okolí.

K výpravě jsem se připojil později. Pomohla mi kalorická vzpruha v čimelické cukrárně a možná ještě více Nikol, která mě z tábora svezla svým traktorovým vozem až přímo do Orlíku nad Vltavou. Ten by právem mohl být považován za baštu TOP 09 (a snad ani netřeba erudovaného politologa k vysvětlení, proč tomu tak je). Jak se ze zmateného koláčového grafu na vývěsní desce dalo vyčíst, kníže zde bral téměř sedmdesát procent hlasů. DSSS pohořela, volili ji jen čtyři zoufalci. Tolik politika.

Na cestě po schwarzenberském panství jsme pak potkali bezvadného hada, který se s námi moc nechtěl bavit, protože zrovna večeřel. Pája napodruhé dokonce našel i písečnou pláž, a po koupačce jsme nedaleko od ní objevili i celkem snesitelné místo k přespání. Nocleh byl ve znamení neřešitelného dilematu, zda v neobvykle parné noci zvolit raději spacákovou ochranu před invazemi zběsilých komárů, nebo se odhalit a vydat se jim všanc. Nevím, jak ostatní, ale já jsem na to až do rána nepřišel. Zato se mi cestou na záchod totální tmou podařilo málem zabloudit. Možná i během této napínavé cesty mě přepadlo těch 32 klíšťat, kdoví.

Zážitkem druhého dne byla bezesporu prohlídka zámku. Přejme devatenáctileté slečně průvodkyni, ať jí vyjdou ty přijímačky na historii, když už nás tak pěkně zasvětila do tajů místních komnat, ohromovala využíváním tajných zámeckých zkratek a prostě tak. (Tu knížku, kterou mi jako aktivnímu zájemci o historii doporučila, si asi nepřečtu, protože jsem zapomněl, jak se jmenuje. Ale tuším, že to bylo něco s Metternichem). "Užijte si tábor, je to na vás dost vidět," rozloučila se rozpustile a sarkasticky a přiznejme si, měla docela pravdu. Emoce srovnala zvěřina v místní restauraci, jejíž obsluha Milanovi do polévky zlomyslně zamíchala drát - ale to už pro nás taky není nic nového.

První várku táborových fotek najdete v albu, díky Milanovi za pomoc s komentáři.