KÁJA EX MACHINA

Mrholí a je nevlídno, koukáme střídavě na mobily a navzájem na své rozpačité obličeje. Je nás totiž jen pět. Malý fotbal se hraje v šesti. Ještě ráno slibovalo účast sedm lidí. Tomáš má antibiotika. Kdo má ještě přijít? Kája. Václave, mohl bys mu zavolat? Nezvedá, asi řídí. Nebo se na to vy...? Myslíte, že se na to vy...?!

SMS od Káji: Hele fakt sorry, byl jsem dlouho v práci jsem unavenej nedávám to, příště jdu vyhrajte.

Pětiminutovka hněvu. Pět vlhnoucích naštvaných fotbalistů soupeří v tom, jak nepřítomného spoluhráče co nejkreativněji urazit. Je to potřeba, protože je to očistné, ale nikam nás to neposouvá.

Předseda je o krok dál, přemýšlí, kde vzít legální cestou šestého hráče. V hlavě se mu skládá mapa se středem nad hřištěm v Jinonicích: Červené tečky tvoří bydliště hráčů, hvězdičkou jsou označeni ti, kteří mají auto, nebo partnerku, která jim auto půjčuje. Těch je výrazně méně. Kreslí spojnice mezi epicentrem a jejich domovy. A nakonec shledává, že ač má náš tým na své soupisce zaregistrováno lidí, že bychom mohli sestavit několik dračích lodí, neexistuje nikdo na světě, kdo by stihl třeba jen druhý poločas. Podruhé za sedmnáct let budeme nejspíš hrát celý zápas v oslabení.

Kolem jde neznámý týpek: Koukám, že vám někdo schází. Já už mám svoje odchytáno, takže bych mohl... Předseda dělá, že ho neslyší. Lepší čestně prohrát, než se nečestně pokusit o nějaké body. Nebo ne?

Jsme jako vojska Ludvíka Jagellonského před bitvou u Moháče. Jsme možná stateční, jenže Turci z Viktorie Bítovská A jsou sice nešikovní, ale je jich prostě víc. Na umělohmotném válčišti od začátku nestíháme, třebaže mají soupeři fotbalového umění ve vínku stejně mizivé množství jako my. První gól mám na rukavici, druhý se zase otře o mé koleno. Pak se Matyáš srdnatě octne sám před brankářem, jenže míří mezi nohy, kde už je plno.

Chce to náhodný gól, pak se může stát cokoli, spekulujeme o poločase. Žádný Kajetán ex machina se mezitím neobjevil. Tři minuty po pauze je navíc skóre 0:3, do branky jde Dan, abychom dodrželi zásadu, že u nás chytají jen jedinci disponující nejmenším vzrůstem.

Jdu se proběhnout po hřišti, vyšlu Matyáše do další gólovky (brankáře těsně nepřehodí), sám prošvihnu šanci stát se dílčím hrdinou, když trefím z voleje obránce. Průběžně dostáváme další góly. Matyáš není vyloučen jen ze  soucitu. A skončí to 0:6.

V součtu s prvním kolem máme přehledné skóre 0:10. V minulém zápase naštěstí soupeř nedorazil, takže máme aspoň opticky nějaké vítězství. To ale nic nemění na tom, že je Kája ubohý, nesouměrný, částečně gramotný, nedomrlý, zakomplexovaný, nespolehlivý degen a v mém žebříčku kamarádů klesl na dělené dvacáté osmé místo.

text a foto Řízek