Byl to pro mě teprve druhý koncert, kde jsem slyšel Květy v novém složení (odešli houslista a basák, nahradil je klávesista a synťákohráč v jedné osobě). Desku Komik o půl osmé jsem moc rád neměl, ale postupem času jsem si na ní své favority našel. Moje oblíbené písně Byt nebo Odpočinout ve středu také zazněly. 
S Lukášem jsme se shodli, že na každé desce mají vždy aspoň jednu těžce otravnou skladbu. Nejprve nás potrápila Holka a o chvilku později Sejdeme se v pekle z nejnovější desky. Nápad to má dobrej (song je složený z nejvíc profláklých hlášek z áčkových i béčkových akčňáků), ale písnička je příšerná. Ale nevylučuji, že to může být tím, že jsem ji slyšel poprvé, neboť nová “platňa” ještě není na Spotify. Ano, o bandcampu jsem slyšel, pokud se ptáte.
Zajímavým zpestřením pak byly tradiční Kyšperského promluvy mezi skladbami. Při ladění zavzpomínal na své začátky, když si v dětství brnkal na svou první kytaru. V jednu chvíli se prý objevil jeho bratr Robert, zastavil se ve dveřích a mladšího sourozence mlčky sledoval. Martinovi to pochopitelně lichotilo, takže hrál dál. “Ty si úplně blbej,“ okomentoval pak bratr fakt, že Martin už rok hrál na kytaru, kterou si od nákupu ani jednou nenaladil. I když se Kyšperský za tu dobu hudebně hodně posunul, tak Robert prý viděl všeho všudy jeden koncert Květů. A ten prý okomentoval lakonickým “Překvapils.” Víc z něho prý Kyšperský nikdy nedostal.
Květiny nakonec musely vytasit rovnou dva přídavky. V ten druhý už nedoufal ani pan zvukař, takže když do diváků pustil výtahovou hudbu, musel toho trpce litovat. Martin se ještě naposledy vrátil a zazpíval na rozloučenou křehkou Opustit Bystroušku. Za měsíc se sejdeme v Klubovně a tentokrát bych prosil tu o tom klubu vlčáků.
text Michal Polák, foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat