Ještě že jsem nekoupil tu tatrovku! říkal jsem si, když dvouletý synovec nadšeně točil volantem obřího policejního teréňáku na baterky a
okamžitě zapomněl na všechny ty stavebnice, autíčka a svetříky, které
vybalil předtím. Oči navrch hlavy a zářící úsměv od ucha k uchu. Ježíšek měl naštěstí dost prozíravosti v tom, že mu tenhle drahokam mezi
dárky schoval až na konec. Věděl, že tohle všechno přebije. Třeba i případnou kuchařku od Ládi Hrušky. Tu ale nikdo z našich příbuzných nedostal, což je svým způsobem unikátní.
Tatrovku
mi žena rozmluvila s tím, že by to byl spíš dárek pro mě - jasně, měli
jsme s bráchou skoro tu samou a jak byla skvělá! Rozvážně i radostně nás provezla přes pískovištní část dětství. Žena mě však poučila, že dvouleté dítě retrodárky
ještě tak úplně neocení. A mně samotnému připravila největší překvápko
Vánoc - dostal jsem běžky, na nichž, až konečně napadne (a teď zrovna
padá intenzivně), budu králem bílé stopy.
Samozřejmě,
že Štědrý den je především logisticky náročný projekt. Začínáme na
chalupě v Rašovicích. I kvůli nám Ježíšek přijde už krátce po obědě.
Zvířata, děti i lidé zde koexistují v křehké harmonii hraničící s chaosem.
Slavnostní tabule vypadá úžasně. Ne tak stromek, který inženýr s
magistrem ne a ne umístit rovně. Otec však nezapře um a zručnost, kterou
jsem nepodědil, a soustavou důmyslných klínů jedličku nakonec narovná.
Na nebohý jehličnan následně navěsí kilometry blikajících řetězů, neboť
čím víc to svítí a bliká, tím víc je to vánoční.
Kapry,
řízky a vinné klobásy obalujeme na zahradě, jelikož vnitřek domu je už
slavnostní a zaplněn. Je to nezapomenutelné, jak se zkřehlé prsty
kmitají v ledových rozšlehaných vajíčkách. Protože moje rodina jí násobně větší objemy než Maruščina, smažíme sborově na několika pánvích. A posléze hodujeme náramně a
náramné je i vybalování dárků.
Odpolední
nadílka má nejen tu výhodu, že nedočkavým dětem se dramaticky ukrátí
čekání, navíc jsme za světla s bráchou a otcem stihli i fotbálek na
zahradě.
Večer je z jiného těsta. S Maruščinými
příbuznými se scházíme ve velikém domě. Nechybí polévka, u níž se
budeme taktně tvářit, že není ani trochu připálená. Ale i kdyby náhodou malinko byla, vždyť to nakonec
není tak důležité. Pak přijdou další kapři, salát a hromady dárků.
Hruška nikde. Nakonec se z tmavé chodby vynoří zářící Mikuláš na blikajícím houkajícím
stroji a Ježíšek má zase na rok padla.
text a foto Řízek
