V zátopové oblasti už se to hemžilo vozy integrovaného záchranného systému, technických služeb, všude zněly dieselagregáty a hučely vapky. Osobně mě překvapilo, jak dobře byl ten rej koordinován: každý přesně věděl na jakou adresu má jít, co má dělat. Potřebujete agregát? Není problém, starosta vám ho osobně doveze a pomůže nastartovat.Za jediné pozitivum velké vody bych s trochou nadsázky považovala fakt, že jste nuceni konečně vyhodit ty krámy, co skladujete deset let v zadním kamrlíku. Alespoň tak to bylo u starších manželů, kterým jsem v pátek pomáhala za lahváče a kus chleba s lovečákem vynášet všechny ty zabahněné nefunkční mikrovlnky a lednice, které chtěl pán už deset let opravit, porcelánové slony a hrníčky po pratetičce, které je škoda vyhodit, a desítky skleniček od marmelád a okurek – co kdyby se paní
jednou hodily v kuchyni?
Pokud máte pocit, že se snažím následky povodní zlehčovat, není tomu tak. Vlastníma rukama jsem u jiné radotínské rodiny vyhazovala zabahněné reproduktory k domácímu kinu nejmíň za desítku do kontejneru na ulici, vymetala bahno z obýváku a snažila se vcítit do tragédie, kterou rodina právě prožívá. Jasně, jsou to všechno jen věci. Ale ty věci dělají domov, který jste léta budovali, a najednou vám v něm pochodují cizí lidé v oranžových vestách a ptají se, zda mají vyhodit váš sváteční ubrus a umělý vánoční stromeček.
Večer už mi povodně připomínaly jen ruce smrdící od gumových rukavic. Z koncertního pódia letohrádku Hvězda bylo to bahno najednou tak strašně vzdálené. Stejně tak je asi vzdálené všem, kteří o něm jen čtou v novinách či sdílejí fotky na Facebooku."Opravdu vám moc děkujeme." Věta, která je spolu s dobrým pocitem jedinou odměnou za hodiny v zapařených rukavicích, smradu, bahně a horku. Věta, ve které je tolik vděku, že se nedá slovy vyjádřit. Věta, pro kterou půjdu dobrovolničit znovu.
text a fotky Ála
Žádné komentáře:
Okomentovat