pondělí 9. července 2012

VENCA A VERONIKA JSOU MANŽELÉ

Jaké je to hezké, když se někdo žení! A o mnoho hezčí je to tehdy, když vás někdo také pozve na svatbu. Na sklonku května se náš kamarád Venca ženil. A ve stejný okamžik se na stejném místě vdávala naše kamarádka Veronika. Dost důvodů, proč být při tom.

Snoubenci si ke své první svatbě vybrali dvůr Míče na Křivoklátsku. Ono dvojnásobné ano pak bylo vyřčeno tak trochu americky v zahradním altánku. Nevěstě to neskutečně seklo, ženich neztrácel svůj typický úsměv. A všude kolem pobíhaly nezkrotné děti, zjistil jsem, že těm nejmenším jsem dost nesympatický. Vše snímal důstojný pan fotograf a já se hrozně bál, že při skupinovém focení zřítí ze srázu.

Naši alternativní galerii najdete tady.

Zpíval nám Karel Zich, aniž by to tušil. Proč se jeho píseň stala leitmotivem svatby, netuším. Mě i děti mnohem víc zaujaly traktory, které se na dvoře porůznu povalovaly, a pak hlavně všemožné houpačky - od trapných začátečnických až po drsné houpací mechanismy pro opravdové fajnšmekry.

Z nich byl pak překrásný výhled na ten svatební hodokvas. Třeba na tanec pod taktovkou kapely, jejíž naprostou většinu obstarávala paní za kouzelnými klávesami, jež údajně vypadala jako sexkoučka Julie Gaia Poupětová. Anebo na raut, který jsme s přítelem Václavem troufám si tvrdit ovládli - když nakrátko došel chleba, dal jsem si ke guláši řízky, no a podobně.

Když se zábava začínala rozjíždět, rozloučili jsme se, naložili do auta Marušku a Haničku a ujeli domů. Přeci jen, Václav den předtím učinil částečně zadost svým vysokoškolským studiím, a tak na mejdan už málokdo z našeho týmu měl sílu. Hladová fabie si užila svůj vlastní raut na pumpě uprostřed lesů, pak jsme s povolenými opasky a plni zážitků nechali svatebčany i ostatní propít se vstříc té mytizované svatební noci.

text a fotky Řízek

Žádné komentáře:

Okomentovat