pátek 9. prosince 2011

PROBUZENÍ HVĚZDNÍ TULÁCI

Leckoho to zřejmě překvapí, ale trochu legendární Tichá dohoda ještě existuje. Tedy spíš papírově. Teď ale nečekaně přerušila hibernaci a oslavila 25 let od založení skvělým koncertem. A pak zase usnula.

ČTK psala v (řekněme) recenzi koncertu řečičky o "stovkách pamětníků," kteří přišli oslavit čtvrtstoletí kapely kolem dua Šrůmová + Šustr. Musím se ohradit, já teda pamětník nejsem, v době založení mi byl rok a měl jsem jiné starosti, takže si vznik Tiché dohody nepamatuji. A i jinak tam bylo dokonce pár dalších lidí, kteří neměli šediny.

Fotoalbum z koncertu je zde!

Blanka Šrůmová šedivá nebyla. Zato její někdejší poněkud psychedelický zjev vystřídal mnohem střízlivější sestřih i oděv. To Dan Šustr vizáží ustrnul někde v osmdesátých letech, se zatmavenými skly a koženými kalhotami, ale nejsme módní policie, že. Stárnoucím rockerům se to asi odpustit dá.

Se mnou šli táta, Radka a Péťa, Maruška odmítla. Nebude přece poslouchat něco, co by se líbilo našim rodičům. Řekla, a na počítači si zcela vážně pustila Kotvalda.

Byli jsme vážně VIP (díky, Ivane!) a měli jsme vše jak na dlani a část piva zadara. Začalo se promítáním videoklipů, sál v KC Vltavská se velmi slušně zaplnil a pak probuzená Tichá dohoda spustila.

Sérii několika méně provařených písní na začátku utnula Kotva a kříž a dál se pokračovalo hlavně hitovkami (Tulák po hvězdách, Chci přežít, Marioneta, Večírek osamělých srdcí, Vítr). Hrálo jim to moc dobře, dávali zapomenout na asi desetileté období koncertního odloučení. Akorát v Tulákovi nevyzpívala refrén (ale nevím, jestli to tak třeba nebylo vždycky a na desce to byl jen nějaký nahrávací trik).


"Blanko, vezmi si mě za ženu," křičela paní či dívka v publiku a Blanka se smála. Lidi v publiku moc nepařili, taky mají svoje roky, všichni byli nějací slušní, dokonce i sekuriťáci nás zdravili. Ale muzika byla výborná. A umělci dokonce zahráli i mou nejoblíbenější dohodovskou Kde spí andělé.

Na pódiu se umělci různě střídali, kopírujíce (under)popově-rockově-dekadentní minulost kapely, ale tím bych nerad zdržoval, zmíním jen zajímavého písničkáře Phila Shoenfelta - zahrál píseň Marianne o dívce, která poslouchá Petra Kotvalda - a na konci v přídavcích legendárního Michala Pavlíčka. S Péťou jsme si přiznali, že jej vidíme prvně. Zahráli si pecku od Doors.

Vytleskat se nechali asi čtyřikrát, celá show trvala skoro tři hodiny. Poctivý a povedený koncert. Naposledy se jen uklonili a Šustr slíbil, že se pokusí Tichou dohodu za rok opět na chvilku resuscitovat. Snad se mu to povede.

(Osobnější vzpomínka na závěr; kdo nechce, nemusí číst. Na táboře jsme kdysi s bráchou strouhali květák na placky a zpívali jsme si: Vím, že květák pořád nejíš, že nemáš ho moc rád. Já nemám vrásky z žádný placky, udělej to jako já. Včera se mi to vybavilo. Myslím, že to byl nejlepší remix Tiché dohody na světě.)

text a fotky Řízek

Žádné komentáře:

Okomentovat