Obnovená Vltava hrála na fesťáčku na Habrovce, který se konal asi 500 metrů od našeho bydliště, a tudíž jsme tam nutně museli být. Habrovka je v místech, kde se šedivý Činžákov láme do zelených Chaloupkovic s cihlovými střechami. Maruška a Milan už postávali v davu, když se skleslí fotbalisté Pája a Řízek vyvalili z auta po trapné porážce nedaleko odtamtud. Vltavané nám na zlepšení nálady zahráli Hurá písničky.
Hurá, pivo! Dali jsme si tedy pivo Hubertus, které mi posléze takzvaně vypadlo z pusy, čímž jsem si udělal v davu prostor. Ostatní s neobvyklým nápojem měli méně problémů, ale ani jim zpočátku nechutnal. Pak už to bylo lepší.Počátky Vltavy sahají někam do osmdesátých let, hravé písničky s poetickými texty a nápaditou dechovou sekcí, bla bla bla. Na konci devadesátých jsem se s nimi seznámil já, na začátku nultých let jsem stihl jeden koncert, a pak se rozpadli.
A loni vznikla Vltava nová, kytarovější, úplně bez dechů. Byl jsem úplně bez dechu napětím, jak jim to půjde. A šlo to bezvadně. Bez starých hitů by to nebylo možné a Nebřenský dokazoval, že si je ještě docela slušně pamatuje. Ale Kapitána pejska asi ne, to je škoda. Nových písní byla přehršel, nevadilo to, naopak. Láska je možná!
Měli jsme výbornou klobásu. Byla obrovská, z masa a člověk si k ní mohl dát úplně všechno. Křen, hořčici, kečup a voňavý chleba. A klidně i ten Hubertus, pít se to koneckonců dá. Přidávali jsme si jak my, tak Vltava. Zahráli Bezvadného chlapa - to je ta písnička, co znáte z televizní reklamy. Ne na jogurt, ale na Staropramen, víme?
Když už udeřila policejní hodina, fesťák pokračoval divadlem bez nás. Šli jsme k nám domů, pořád to bylo necelých 500 metrů. Nalákal jsem kolegy na slivovici v plastové láhvi od Fanty. Pustili jsme se do ní a k tomu pro změnu Rammsteiny. Kocour pařil s námi, běhal po bytě a pronásledoval svou oblíbenou hračku. Byl to fajn večírek.text a fotky Řízek
