O jednom trochu vyhroceném zápase
text Vlastík, foto Řízek
Tak jsem po kratší dvouzápasové pauze, zaviněné mou téměř neustálou víkendovou nepřítomností, opět vyrazil na „mistrovský“ zápas 8G hanspaulské ligy. Nečekaně proto, protože jsem již od brzkých pátečních hodin s Jiříkem popíjel alkohol na akci, která nese jednoduchý název Pánská, tentokráte v Nové Hůrce na Šumavě. Podobně dopadl i Rádoš, který slavil cosi v Rakovníku. To jen na úvod.
Již po příjezdu na pankráckou škváru a prvním pohledu na soupeře (AC Odlehlá), bylo jasné, že budeme rádi, když celý zápas přežijeme ve zdraví. Několik žlutých karet z minulých zápasů a pověst problematických prasat, to byla vizitka našeho dnešního soupeře. Stejně jako nám jim o nic nešlo, neboť tak jako my figurovali v klidném středu tabulky.
Chlapci si ze mne dělali jako vždy vtípky, a proto jsme do zápasu nastoupili v celkem dobré náladě. Také i z toho důvodu, že se konečně dostavili rozhodčí, z nich jeden vypadal jak Leoš Mareš a ani jednomu nebylo víc jak osmnáct. Upřímně si nedovedu představit, jak by zápas dopadl, kdyby rozhodčí nedorazili.
Hned v úvodu mě opravdu vytočil soupeř s číslem sedm. Zakopl, upadl, divil se, rozhodčí nic nepískli a asi i z toho důvodů mě začal urážet. (Poznámka redakce: „Drž hubu, buřte!“) Byl jsem čím dál víc naštvaný, hráči soupeře hráli spíše rugby, a navíc nám dali laciný gól.
Po přestávce vystřídal Jirku v bráně Rádoš a z jednoho z mála přímých kopů dal Jirka gól, já té střele raději jen uhnul, abych ji ještě nevyrazil. Po několika slibných šancích (Péťa, Pecen) vsítil soupeř, který neustále osočoval rozhodčí, moralizoval atd. trochu se štěstím gól na 2:1.
Hra se příliš nezměnila až do závěrečné desetiminutovky. To jsem nejprve sledoval balón, v zápalu boje jen proběhl kolem soupeřova brankáře, který jej již držel ve svých rukavicích. Následně se gólman rozzuřil a řekl mi, že pokud to udělám ještě jednou, rozbije mi hubu. Asi proto, že byl vytočen, mi vzápětí předložil míč jak na stříbrném podnose a já zcela nepochopitelně vsítil vyrovnávací gól.
Asi by vše dopadlo pro nás lépe, kdybych o chvíli později využil skvělý Marťasův důraz a trefil prázdnou bránu. Takhle se hrálo stále stejně a já musel podruhé střídat, neboť ležící hráč soupeře přímo před zraky rozhodčích obemkl svýma nohama mou nohu, já ji nemohl vytáhnout a pokračovat v akci. Od plic jsem mu to vysvětlil („Ty č..u!“) a hned jsem raději utekl na střídačku. Kdybych nevystřídal, asi by to dopadlo zle. Soupeřův hráč se i přesto ke mně vrhnul, já se opravdu v tu chvíli těšil na to, až na mě sáhne. Nesáhl, ke štěstí nás všech.
Vrchol všeho byl, když v poslední minutě Matyáš fauloval na hranici pokutového území a rozhodčí to pískli. Jirka to okomentoval („Jdi do p..i!“) a dostal červenou kartu, údajně za urážení rozhodčích. Je to výsměch, soupeř to dělal celou dobu a nic se nestalo. Také Péťu tento moment hodně vytočil, navíc soupeř po něm dal vítězný gól.
Rozhodčí svým způsobem chápu, báli se soupeřových vyduněných hráčů, ale vyloučit našeho hráče, a navíc v závěru zápasu byl totální alibismus.
Po zápase jsem sklidil od svých kolegů za svůj neurotický přístup k zápasu oprávněnou kritiku, na druhé straně fotbal hraji pro zábavu, a protože mě baví, a nemám zapotřebí se nechat urážet a omlacovat od takových blbců.
Na závěr mi nezbývá než konstatovat, že jsem velmi rád, že až na mé koleno tento zápas všichni přežili ve zdraví. Stejně jako Péťa odmítám proti takovému soupeři příště nastoupit. Myslím, že to nemáme nikdo zapotřebí, a navíc zdraví máme jenom jedno. Jinak co se týče kvality fotbalu, tak musím konstatovat, že byla strašná.
FC Forejt zdar.
Vlastík
Žádné komentáře:
Okomentovat