Dezoláti v klubovně
text a foto Řízek
Slavili jsme trochu komorně, ale velmi příjemně.
Transportér, kterému přibyl další šrám, tentokrát ne ode mne, přivezl strašnou spoustu pití a jídla, třeba ryby. V sudu se tísnilo padesát litrů branického moku, oproti oslavencově zvyku jsme se je všechny pokusili vychladit.
Pak dvacetiletý Ozzák navrhl, že bychom si mohli zahrát kuličky. Neměli jsme je, a tak jsme vytáhli petanque. Maruška a Domča nemohly najít prasátko, jinak to bylo bez problémů. Jenže pak se hra zhroutila, když tam Jirka zničehonic naházel téměř všechny koule, i když nebyl na řadě, a nikdo nevěděl, co s tím. Tak jsme šli pít.
A jíst - na le grillu se opalovaly klobásy. A rybičky. Dal jsem si se Slippym napůl makrelu a byla tak dobrá, že jsem na chvilku zalitoval, že vlastně nejím ryby. "Já nejím ryby," řekla mi Maruška, když jsem jí nabízel kousek. Budu si to pamatovat, ale asi oba děláme chybu.
V klubovně bylo tepleji, zvlášť když oba Marci Ztracení předvedli svou narozeninovou píseň. Zjihlému publiku se úplně zpotily voči vod slz; výkon zpočátku nervózních muzikantů gradoval v poslední sloce a určitě nejen oni budou vzpomínat na dlouhatánské ztracené "Jéééééé!" před závěrečným refrénem.
Přesto nikdo nechtěl přídavek, a tak došlo na diskotéku. Začala Moloko s Fatboyem Slimem, pak byl zprovozněn vánoční stroboskop, který blikal pomalu - pomalu - rychle, pomalu - pomalu - rychle. Osmadvacetiletý Franta pak připojil svůj notebook a sestavili jsme geniální playlist průřezový playlist od Hop tropů po Nirvanu. Martin Hrdinka by se divil.
Prý sem mám ještě napsat, že Marťas dobře tancuje. Zatímco Vašek, který byl na oslavě vlastně jen na skok, spíkoval s lakrosákem Andrewem, odešli jsme domů. A dneska se dopíjel sud a hrál se volejbal. U toho jsem už nebyl, tak nic nevím. Ale určitě to bylo taky fajn.
text a foto Řízek
Slavili jsme trochu komorně, ale velmi příjemně.
Transportér, kterému přibyl další šrám, tentokrát ne ode mne, přivezl strašnou spoustu pití a jídla, třeba ryby. V sudu se tísnilo padesát litrů branického moku, oproti oslavencově zvyku jsme se je všechny pokusili vychladit.
Pak dvacetiletý Ozzák navrhl, že bychom si mohli zahrát kuličky. Neměli jsme je, a tak jsme vytáhli petanque. Maruška a Domča nemohly najít prasátko, jinak to bylo bez problémů. Jenže pak se hra zhroutila, když tam Jirka zničehonic naházel téměř všechny koule, i když nebyl na řadě, a nikdo nevěděl, co s tím. Tak jsme šli pít.A jíst - na le grillu se opalovaly klobásy. A rybičky. Dal jsem si se Slippym napůl makrelu a byla tak dobrá, že jsem na chvilku zalitoval, že vlastně nejím ryby. "Já nejím ryby," řekla mi Maruška, když jsem jí nabízel kousek. Budu si to pamatovat, ale asi oba děláme chybu.
V klubovně bylo tepleji, zvlášť když oba Marci Ztracení předvedli svou narozeninovou píseň. Zjihlému publiku se úplně zpotily voči vod slz; výkon zpočátku nervózních muzikantů gradoval v poslední sloce a určitě nejen oni budou vzpomínat na dlouhatánské ztracené "Jéééééé!" před závěrečným refrénem.
Přesto nikdo nechtěl přídavek, a tak došlo na diskotéku. Začala Moloko s Fatboyem Slimem, pak byl zprovozněn vánoční stroboskop, který blikal pomalu - pomalu - rychle, pomalu - pomalu - rychle. Osmadvacetiletý Franta pak připojil svůj notebook a sestavili jsme geniální playlist průřezový playlist od Hop tropů po Nirvanu. Martin Hrdinka by se divil.Prý sem mám ještě napsat, že Marťas dobře tancuje. Zatímco Vašek, který byl na oslavě vlastně jen na skok, spíkoval s lakrosákem Andrewem, odešli jsme domů. A dneska se dopíjel sud a hrál se volejbal. U toho jsem už nebyl, tak nic nevím. Ale určitě to bylo taky fajn.
Žádné komentáře:
Okomentovat