středa 27. května 2009

NESPRÁVNÝ ZÁSAH V NEPRAVOU CHVÍLI


FC Forejt - Rychlá rota 1:2 (0:1)
text a foto s nezištným využitím obrázku z photobucket.com Řízek

Jako každá série jednou nevyhnutelně skončí, tak i naše čtyřkolové nonstop bodování bylo tuto sobotu utnuto. Ba co více - bylo to snad poprvé, co jsme z hřiště v předalekých Kbelích nepřivezli nic jiného než pěkné fotbalové zážitky.

A kdo by se taky divil, když proti nám nastoupil Chip s Dalem a od postranní čáry tomu všemu přihlížela sličná Gedžitka. Tým s veselým názvem Rychlá rota s naším nenakresleným manšaftem poměrně držel krok, třebaže naši dva rychlonozí a jeden kulhavý forvard leckdy zle zatopili před opačnou brankou. Jenže naše produktivita je dlouhodobě zoufalá; nerad si pomáhám statistikou, ale tentokrát je více než výmluvná - méně gólů v naší skupině vykoledovali jen pivaři z Gobi Dezertu. Takže to i tentokrát schytávala jen oblaka a tělo brankáře, nikoli kýžená síť.

I před mým rajónem bylo chvílemi veselo, ale neměl jsem moc velké problémy - a když už ano, vždycky se odněkud vynořil navrátilec do sestavy Pavel a coby poslední instance to nějak zahasil. Jen chvíli před přestávkou byl asi zrovna na střídačce, když zničehonic z velkého úhlu kdosi vypálil přesně pod víko; dočista zaskočen jsem jen dal Ruce vzhůru! a pak už jen lovil.

Popřestávkové srovnání kroku nepřicházelo. Ba co méně, vyložených šancí bylo jak šafránu na Černém Mostě. A tak jsme také museli udeřit náhodně - můj dlouhý míč našel Honzu "Sparťanskou krev" a ten s přispěním tečujícího obránce tak deset minut před koncem zdálky trefil přesnou šibenici.

A co dál? Hnát se za dvěma body na střeše, nebo se spokojit s remízou v hrsti? Zdálo se, že ani jeden z týmů neví. Jenže pak se stejný hráč, který zhruba před půlhodinou otevřel skóre, rozhodl, že to vyzkouší podruhé totožně. Tentokrát mě nachytal, kterak si nehlídám bližší tyč. 1:2.

"Zelený, zelený," křičeli z okna kabiny malí pozemkáři a nefandili té rozumné, citlivé a ohleduplné holce z plakátu, nýbrž našemu výběru prahnoucímu po vyrovnání. Zapomněl jsem dokonce na loňskou běchovickou Achillovu epizodu a naběhl jsem si na roh doufaje, že se to třeba ke mně nějak odrazí. Jenže pak se to jen zašmodrchalo mezi mnou a Vlastíkem, rozhodčí si připsal první přesný verdikt, když ukončil zápas, a nás čekala vyhlídková cesta na opačný okraj metropole. A lehký sesuv v tabulce.

Žádné komentáře:

Okomentovat