TATÍNEC A MAMINÍK

Ke třetím narozeninám dostala kolo. Doposud mírná zima sice cepování přála, ale nejsem s to jí vysvětlit, že se má držet řídítek, ne mého rukávu, a že je potřeba šlapat dopředu, ne dozadu. Nijak jí to však nevadí, kolo si pojmenovala Pepa a ráda ho myje. A nešlape, protože při tréninku pořád něco vysílá. Celkem vzato to ilustruje její přístup ke všemu. Heda málokdy mlčí. "Piš si to, zapomeneš to!" radila tchyně, když jsme se smáli prvním nemotorným pokusům o věty, které samozřejmě přišly neuvěřitelně vtipné jenom nám. Píšu si to, a tak se o tom můžete přesvědčit sami: 

Dolů - posím - hotový. (Jedna z prvních zaznamenaných vět, patrně se to týkalo vyměšování.)

Letadlo slyším. Kde je? (Tady jsme se asi o pár měsíců posunuli.)

Táta má kočku. Kočka papá něco. (!)

Bubudem spát! (Bubudem svého času znamenalo "nebudeme!" a ozývalo se to zhruba mezi 21:30 a 23:00.)

Jo. Chyba. Pardon. (Reakce na rozmrzelou větu "Ty ses pokadila do plíny".)

Bubiny nohoj. (To byl způsob hraní/zlobení ve vaně: blbiny nohou.)

Bobý den. (Na dotaz, co řekneš kocouru Mažuovi, až ho doma uvidíš.)

Holčička. Dudlík má. Ostuda. (Vůči ostatním kritická Heda se ho zbaví asi tak za další rok.)

Krémy jedou na výlet. (Oblíbená hra na hraně vany.) 

Paní, nemáš penízky? (V obchodním domě jsme neměli drobné na dětský vláček, a tak se šla zeptat paní do prodejny džusů.) 

To je krém. Mazací. (Díky.)

To je bordel. (Na udivený dotaz "Co jsi to tady udělala?") 

Já hodně pracuju na počítači a na telefonu. (Nevím, od koho to okoukala.)

Nech toho, táto. Říkám ti to naposled. (dtto.)

Seš hroznej. (Snědl jsem veškerou polívku.) 

Dáme koust do ledničky, aby to Maju nesnědl. (Koust byl dost dlouho toust.) 

Já chci, táto, ke mně. (Myšleno "k tobě, přitulit".)

Ci ponést! ("Chtěla bych, abys mě vzal/a do náručí.") 

Já neumím spinkat. (Přesně to potřebuješ ve 22:00 slyšet.)

Máš penízky? Nemáš? Já ti půjčím svoje. (To budeš moc hodná.)

Eliško, pojď si hrát dominy! 

Dám si malý kafíčko a dortík a budu spokojená. 

Táto, jsi v pořádku? Já jsem nějaká marná.  

Ty máš rýmu? To jsi asi chytil v práci.

To je nesmysl, táto! (Reakce na větu "To tričko asi zničila sušička.") 

Lupiči mají taky lupu?

Máš vaječník, dědo?

Povídej Smolíčka a... Jak se jmenuje ten druhej? 

Tatínku, není ti dobře? Přikryju tě tímhle pytlem. (Dík, hned je to lepší.)

Proč jste rozsvítili tu zapálečku? (Krycí jméno pro svíčku na adventním věnci.)

Do prdele! - Proč to říkáš, Hedo? - Protože mi nejdou ty karty.

To jsou jenom jako moje penízky, ve skutečnosti to jsou tvoje penízky, tati. (Ovšem.) 

Najdeme si to na internetu. 

Měsíc! Vypadá trochu jako telefon. (Myslím, že tím chtěla říct, že svítí.)

Tatínku, užij si běhání. A nenabourej do auta nebo do kola! 

Tatínku, neprohrajte, nehádej se a nepoperte se! (Jdu na hanspaulku.)

Maminka mi říkala, že přijde babička, ale ukázalo se, že babička nepřijde.

Zahrajeme nějakou krátkou písničku, ať mi nevyschnou hlasivky.

Já si ještě musím hrát s kamarády, kteří jsou moji přátelé. 

Neboj, vím, co dělám. (Na zděšený výkřik: To si nemůžeš sama stříhat nehty!) 

To je elegantní! (Vzala si černou mikinu.) 

Tatínec a Maminík. (Patrně naše nové přezdívky.)

Neříká se "ci", ale "chci", táto.

text a foto Řízek