Celou sezonu nejlépe ilustrují dva příběhy. První je můj – při svém posledním vystoupení v zelených barvách FC Forejt jsem nejprve dostal několik gólů, načež jsem se nesmyslně pohádal s rozhodčím o faul, jehož existenci přiznali úplně všichni včetně našeho faulujícího hráče, načež jsem si při následném přímém kopu zvrtl kotník, dostal několik dalších gólů a o pár dní později jel na chirurgii.
Druhý je smutný příběh o posile, která nás měla zachránit, ale kterou svět neviděl. Matyášův kamarád snad kdysi hrál opravdickou druhou ligu a byl ochotný k nám přijít. Dokázali jsme ho zaregistrovat, takže by za nás mohl legálně nastoupit. Přijde Messiáš a vytáhne nás z bahna, těšili jsme se. Chybělo tomu jediné: aby dorazil na zápas. Na pátý pokus to nakonec vyšlo, zrovna v době, kdy jsem měl sádru. Jenže ani on nás nespasil, prohráli jsme 2:4. A na následujícím zápase už zase chybí.
Tak jsme se bez něj sešli k dalšímu pokusu vystrčit hlavu zpod deky. Soupeři z týmu Gekad dorazili jen v šesti, tedy bez možnosti střídat – jenže to je taková zavádějící výhoda, protože existují i týmy, které nás porazily ve čtyřech. Navíc jeden z jejich forvardů měřil rozhodně přes dva metry, což vytvářelo humorné momenty, když jej, respektive jeho hrudník, při standardkách bránil kupříkladu Dan (cca 160 cm).
Nicméně i přes srab, v němž momentálně pobýváme, jsme na hřišti získali znatelnou poziční převahu. Nepřekvapí, že jsme z ní v úvodních minutách nevytěžili nic kromě bizarní žluté karty pro Kajetána. On Kája tu averzi rozhodčích obecně dost přitahuje, asi to má v očích, ale tahle byla obzvláště přísná. Každopádně prvotní tlak vyprchal bez efektu, nastal tedy čas, abychom dostali pár branek.
Ovšem namísto toho Filip ze strany vyzkoušel nenápadnou střelu na bližší tyč a kupodivu jsme vedli. A ještě do poločasu si balon převzal Kike a rozvážně prokličkoval do branky, takže se nám zrodil náběh na nechvalně proslulou Csaplárovu past – tým vedoucí 2:0 o poločasové přestávce podlehne ukolébání, soupeř se vzpamatuje a zápas dočista otočí.
A všechno tomu nasvědčovalo. Gekad nás hned po pauze začal mlít. Nedařilo se nám nic, ani odkopnout míč za půlku. Ale když bylo úplně nejhůř, strašně špatně jsem vykopl, míč záhadně skrz střed hřiště proskákal až k Danovi a pro stav 3:0 už slovník fotbalových klišé žádný ustálený výraz nemá.
Poslední minuty byly pitoreskní. Zahodili jsme dvě obří šance, Filip netrefil prázdnou branku, pak gólman Gekadu sestřelil dítě někoho ze spoluhráčů stojící s maminkami za postranní čárou, takže se závěr odehrával v bouřlivé kulise jeho řevu. Nic mu naštěstí zjevně nebylo. A nic nebylo ani ze dvou šancí soupeře, protože obě skončily na břevně.
Zavládla málem euforie z toho, že se odlepíme ode dna, běželi jsme ji oslavit s tribunou Sever, kde stejně jako na ostatních světových stranách nikdo nebyl, ostatně tam nebyly ani ty tribuny. Nadšen jsem jel domů a objednal si novou bowlingovou kouli. Kdoví, třeba se podzim dá ještě zachránit i tam.
text a foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat