Kdysi v pravěku jsem nasedla do fáva ke svému tehdy ještě nemanželovi, který chtěl novou kočku, toho času na Žižkově. Pepan byl posledním svého vrhu, který nebyl deportován na Vysočinu. Když jsem ho držela na sedadle spolujezdce, byl jak pytel blech, hubeňoučký (fakt!) a zvídavý. Na Koněvově (zhruba v úrovni kabinek s peep show) užasle pozoroval neony a zarýval mi drápy do stehna.
Tehdy jsem si říkala, že toho mrňavého chlupáče bude vídat jen sporadicky, ovšem z avantýry se stala tak trochu trvalejší záležitost a jednoho krásného dne se to zvíře (kocour) objevilo u mě doma a zcela samozřejmě si chtělo vlézt ke mně do postele. Z důrazného odmítání se během pár měsíců stala mnou vyžadovaná demonstrace kočičí náklonnosti.
Dnes s námi zvíře cestuje, většina našich přátel zná důvěrně mé teskné zvolání Pepečku! a au pair Míša mu vytvořila profil na facebooku. Aportuje gumičky, vstává v pět ráno a pořád se strašně bojí vysavače.
----------
Nebyla to lehká cesta, její součástí byl třeba pád ze čtvrtého patra, takže kdyby mohl kocour život s námi hodnotit, těžko říct, jestli bychom se dostali mezi nejlepších 10 procent pánů na světě.
Nebyla to lehká cesta, její součástí byl třeba pád ze čtvrtého patra, takže kdyby mohl kocour život s námi hodnotit, těžko říct, jestli bychom se dostali mezi nejlepších 10 procent pánů na světě.
Namátkou: kocoura jsem nějaký čas týral bydlením v bytě, který byl příliš malý, aby mohl být z hlediska zákona považován za byt. Učil jsem ho chodit na vodítku (lehl si na bok a odmítal se zvednout), vezl jsem ho na korbě vejtřasky spolu se dřevem, které jsme spolu předtím pokáceli motorovkou v lese (neutekl). Cestou ze silvestra se (už ve felicii) vyválel v rozlité nemrznoucí směsi.
Těch silvestrů, které musel absolvovat, byla celá řada. A těch táborů ještě víc. Přes den schovaný až pod podlážkou stanu s nocí ožíval a strašil děti i noční pařany. Těch horkých letních dnů v činžáku, kdy jsme se ho rozličně snažili ochladit, třeba i mými vypranými trenýrkami! Anebo ty pokusy ho umýt, které končily oboustranným nepochopením a ránami na duši i mém těle.
Za to, že tohle všechno přežil, si zkrátka Pepan zaslouží uznání. A taky dárek. Dostal šerednou věc na ukrývání, škrábání a vyhlížení, za kterou by bytoví designéři šli asi do kolen. Pepa nezklamal a jako každé specializovaně kočičí věci, která má být určena jen jemu, bidýlku věnuje jen minimální pozornost. Ale třeba si zvykne, jako si zvykl na nás.
-----------
A na tomhle místě patří podotek, že se občas vyplatí počkat na lepší pointu. O dva dny později je bidýlko na balkoně a hledá se pro něj nové využití, protože ho naštvaný obdarovaný pročůral naskrz. Zato si oblíbil Maruščinu novou krosnu a prázdnou krabici od brašny na kolo. Prostě cokoli, co nebylo určené jemu.
Těch silvestrů, které musel absolvovat, byla celá řada. A těch táborů ještě víc. Přes den schovaný až pod podlážkou stanu s nocí ožíval a strašil děti i noční pařany. Těch horkých letních dnů v činžáku, kdy jsme se ho rozličně snažili ochladit, třeba i mými vypranými trenýrkami! Anebo ty pokusy ho umýt, které končily oboustranným nepochopením a ránami na duši i mém těle.
Za to, že tohle všechno přežil, si zkrátka Pepan zaslouží uznání. A taky dárek. Dostal šerednou věc na ukrývání, škrábání a vyhlížení, za kterou by bytoví designéři šli asi do kolen. Pepa nezklamal a jako každé specializovaně kočičí věci, která má být určena jen jemu, bidýlku věnuje jen minimální pozornost. Ale třeba si zvykne, jako si zvykl na nás.
-----------
A na tomhle místě patří podotek, že se občas vyplatí počkat na lepší pointu. O dva dny později je bidýlko na balkoně a hledá se pro něj nové využití, protože ho naštvaný obdarovaný pročůral naskrz. Zato si oblíbil Maruščinu novou krosnu a prázdnou krabici od brašny na kolo. Prostě cokoli, co nebylo určené jemu.
text Maruška a Řízek, foto Ř.
Žádné komentáře:
Okomentovat