Zatímco pár autobusů zapadlo do škarp a zpravodajské servery začaly řešit věčné dilema, jestli jim těch pár nedělních kliků z dramatické online reportáže "v Praze sněží" stojí za posměch a ztrátu sebeúcty, přemýšleli jsme, co s pohádkově zimním dnem.
Dalo by se samozřejmě vyrazit do parku a postavit sněhuláka, vnutit se jako strejda s tetou k nějaké mladé rodince a jít s ní bobovat. Nebo jet do Ikey nakoupit jakési praktické nesmysly a masové kuličky.
Dalo by se samozřejmě vyrazit do parku a postavit sněhuláka, vnutit se jako strejda s tetou k nějaké mladé rodince a jít s ní bobovat. Nebo jet do Ikey nakoupit jakési praktické nesmysly a masové kuličky.
Samozřejmě to dopadlo úplně jinak - místo toho vyrazila žena do kostela za duchovním prozřením a já do lesa za fyzickým trápením.
Sotva jsem umístil rozmočené běžecké boty ke kamnům, u kterých odpočíval stočený kocour a připomínal negativ vinné klobásy, objevila se žena s mísou plnou nakynulého těsta. Už v časech první koketerie s vařením a pečením jsem si oblíbil sousloví "pomoučněný vál" a byl jsem hrozně rád, že jsem jím do společného díla mohl přispět.
Těsto bylo nadýchané a po rozválení vytvořilo jakousi silnější hadici. Zapatlávaje další a další kusy nádobí jsem ji rozkrájel na čtyřiadvacet nestejně velkých částí, z nichž se mělo stát stejně množství buchet. Tvarohových a trochu i povidlových. Nakonec se nám podařilo pekáč naplnit a žena mohla zase odjet, snad na manikúru.
Zase začalo sněžit, pustil jsem si Nicka Cavea, zpíval o patnácti stopách čistě bílého sněhu a buchty v troubě zlátly. Pomazal jsem je máslem s rumem a posypal moučkovým cukrem. Byly dobrý. I kocour si trochu uždíbl.
Pak se vrátila žena a vlastnoručně, vylepšena čerstvě modrými nehty, mohla začít uklízet ten všudypřítomný umatlaný disharmonický bordel.
Sotva jsem umístil rozmočené běžecké boty ke kamnům, u kterých odpočíval stočený kocour a připomínal negativ vinné klobásy, objevila se žena s mísou plnou nakynulého těsta. Už v časech první koketerie s vařením a pečením jsem si oblíbil sousloví "pomoučněný vál" a byl jsem hrozně rád, že jsem jím do společného díla mohl přispět.
Těsto bylo nadýchané a po rozválení vytvořilo jakousi silnější hadici. Zapatlávaje další a další kusy nádobí jsem ji rozkrájel na čtyřiadvacet nestejně velkých částí, z nichž se mělo stát stejně množství buchet. Tvarohových a trochu i povidlových. Nakonec se nám podařilo pekáč naplnit a žena mohla zase odjet, snad na manikúru.
Zase začalo sněžit, pustil jsem si Nicka Cavea, zpíval o patnácti stopách čistě bílého sněhu a buchty v troubě zlátly. Pomazal jsem je máslem s rumem a posypal moučkovým cukrem. Byly dobrý. I kocour si trochu uždíbl.
Pak se vrátila žena a vlastnoručně, vylepšena čerstvě modrými nehty, mohla začít uklízet ten všudypřítomný umatlaný disharmonický bordel.
text a foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat