Výměna názorů graduje. "Tady platí pravidla atletiky, nejsme žádní nudisté!" pohoršuje se ředitel závodu a je rozhodnutý mu zabránit ve startu. Napomínaný muž na něj okázale kašle, zřejmě proto, že s sebou prostě žádné triko nemá. Zbylí lidé, hlídka městské policie i čekající řidiči by mu snad odpustili i chybějící trencle, hlavně, aby už byl start. Je přece jen horko a neděle a zítra taky musíme do práce. Ale organizátor ještě dlouze šátrá v ledvince, asi hledá foťák - To jako poběží s ním? zašumí davem -, pak ještě cosi řeší se strážníky, a pak už se konečně běží, i včetně opozdilého nudisty.
Jsou to ty okamžiky, kvůli kterým člověk dělá ten vrcholový sport. (Vrcholový proto, že se běhá do kopce). A tyhle nedělní malé závody jsou nejlepší, protože koncentrace excentrických situací a jejich původců je v nich výrazně vyšší než v běžných závodech. Malé závody přitahují velké exoty.
Dnes běžíme rychlý, krátký dvoukilometrový závod ze dna Hlubočep na Dívčí hrady. Prvních čtyři sta metrů je po rovině, pak se zahne po asfaltce strmě vzhůru. Na začátku jsem trochu zaspal a nedaří se mi dodržet sofistikovanou taktiku, tedy pohybovat se v dohledu těch nejlepších, ideálně někde na konci druhého sledu sportovců a postupně se mezi nimi propracovávat vpřed a vzhůru.
Místo toho mi první i druhý sled uteče už pod kopcem a třetí sled jsem já sám, na nějž se dotahují další sledy a sledě.
U bývalého sokolského cvičiště, kam direktoriát závodu narychlo přesunul zázemí, protože nádražku někdo obsadil, asfaltka přechází v mírnější stoupání. Beru za to, jenže to i ostatní. Na pořadí se proto nic extra nemění, ale úplně cítím, jak řídne vzduch a mění se okolní příroda, přibývá kosodřevina a tak. Možná se i trochu ochladilo a cestu lemují ty orientační tyče, kdyby byla mlha.
Poslední stovky metrů vedou po poli a už se moc nestoupá, o to rychleji se běží. Konečně pár lidí předbíhám, smějeme/šklebíme se na sebe, ale vzápětí před sebou najednou vidím cizí neforemná záda a soudě podle sílícího funění, někdo se mě ještě snaží zbavit mé pracně budované pozice. Na posledních metrech však předvedu něco jako drtivý finiš a zvítězím nad nimi oběma, dostihově řečeno, po tuhém boji o nos. "Jste kurvy," odtuší jeden z poražených a má pravdu.
Organizátoři dali hlavy dohromady a nad papíry vypočítali výsledky. Nejlepší tři v každé věkové skupině budou vyhlášeni. Zcela domýšlivě jsem si na tu slávu u piva počkal: Mám jít na pódium s batohem? Nebude vypadat blbě, že mám každou ponožku jinou? Mám se smát od ucha k uchu, nebo se spíš tvářit sebevědomě, jako že to teď bude už napořád?
Veškeré mé obavy se rozplynuly vzápětí - jsem ve své kategorii čtvrtý, počtvrté za sebou. To je zcela proti pravidlům atletiky i pravděpodobnosti.
text Řízek, foto Martin Digmayer
P. S. Nudista ve výsledcích zůstal.
Žádné komentáře:
Okomentovat