Přesto a právě proto byly tyto narozeniny vrcholem mejdanové sezony, která v podstatě probíhá celoročně. Bylo potřeba vyladit formu tak jako na pražský půlmaraton, který se konal ve stejný den, ale díky domluvě organizátorů bylo možné obě tyto prestižní akce stihnout.
Nedočkaví návštěvníci přemítali, co asi na ně v klubovně čeká za překvapení, a radši se to ani nepokoušeli zjistit, aby snad oslavenci proboha nechtěli nějak pomoct s přípravami. Mohlo to být třeba sele na grilu nebo nějaká podobná atrakce. Nebo nás vyzvou, abychom hráli nějaké divoké hry. Toho jsem se trošičku bál.
A pak samozřejmě žádné překvapení nepřišlo, a to na tom bylo právě to skvělé. Pod stromem venku postávali lidé několika generací (měli jen lístky na stání), které oslavenci větší či menší mírou ovlivnili, zatímco vevnitř ležely na stole brambůrky a všemi barvami hrající pomazánky z Globusu a veka, tak jako pokaždé.
Korzovali jsme mezi lidmi s kelímky a půllitry a koukali na to, jak Péťa a Vlastík dostali od nějakých kreativnějších kamarádů trička plná poezie, jací jsou skvělý učitel a populární hroch. A moc jim to slušelo.
Bohužel se úžeji kamarádím a oženil jsem se jen se samými nešikovnými lidmi, proto jsme nápad vytvořit něco původního zavrhli hned v zárodku, respektive ještě předtím, než ho kdokoli dostal. Péťu jsme se místo toho rozhodli vyslat na fotbal do Německa. Rád si totiž v cizích městech kupuje trička a to s nápisem Berlin už má trochu seprané.
Je to tak vycizelovaný plán, že s sebou zahrnuje i nás, kteří máme taky lístky a jedeme stejným mikrobusem. Tričko s Berlínem je na tomto zájezdu povinné. Zapomněl jsem, kdo hraje, ale to není podstatné.
Vlastíka naopak vyšleme na osmdesátiny Jiřího Tichoty a po zralé úvaze se k němu nepřipojíme, naopak si to necháme vyprávět, případně vyzpívat. Oba pánové měli z našich dárků radost, soudě podle gestikulace i toho, že Vlasta ihned po obdržení daru nestočil téma hovoru na hanspaulku a bowling, jak to mívá zvykem.
Tak to bychom měli, zbývá se bavit. A tak jsme i činili. A smáli se, seděli jsme v křeslech, povídali si a žvýkali pochoutkový salát, dokud nedošla veka, pak jsme rozkrájeli dort a jedli pomazánku s dortem a zahazovali trofeje do řeky. Někdo mi pak sebral foťák a fotil pánské nohy a výše (i vy rošťáci!). Ve tři čtvrtě na deset se dopil sud, což mu bylo souzeno, a pak nás publikum donutí hrát na kytaru staré i mladé písničky jako takové divočejší Spirituál trio.
Až bude Tichota slavit sté narozeniny, přijede možná i Bob Dylan a Stouni. Tou dobou budou mít Péťa s Vlastou večírek ke stodvacátinám. Bude tam hodně veky a pomazánek a první sud dojde už v osm, dejte na mě.
text a fotky Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat