Vážení svatebčané, milá nevěsto, milý ženichu, Hanko a Vašku. V tento pro vás patrně jeden z nejdůležitějších a jistě i nejhezčích dnů jsem se vzbudil už kolem páté ráno. Probudila mě nejistota mého poslání, údělu, nebo jak to vlastně nazvat. Někomu to možná připadá triviální, ale - co má vlastně dělat svědek? Jak být v této roli úspěšný?
Přece nemůžu být jen tupým oficiózním panákem. Takový panák se v určenou hodinu s čerstvě potrhaným oblekem a kravatou zavázanou asistentem Milanem dostaví do veslařského klubu na břehu Ohře s občankami (svobodný, svobodná) a prstýnky (velký kulatý, malý kulatý). Zde se setká s paní matrikářkou. Ta hořekuje, že nestíhá další dvě svatby, a s velkým podezřením v očích se dívá na panákovu nabídku, že její kabelku a další věci po dobu obřadu uchová v kufru svého auta.
Až budou všichni nastoupeni, postavím se spolu se svědkyní Zuzkou (sympaticky podobně nesvá jako já) za dojatého ženicha a krásná nevěsta v krátkých a jednoduchých, přitom delikátních šatech se, pro mnohé překvapivě, vynoří z vln (rozuměj: doveze ji pramice ke břehu). Hraje hudba, starosta odříká projev odpíchnutý od údajného Einsteinova citátu (určitě jsem ho četl vpravo dole) a já jako správný svědek se zařeknu, že se nebudu smát, nebo aspoň ne navenek, jeho půvabnému rotacismu. Až na mě přijde řada, podepíšu se na řádku nadepsaném mým jménem (Vašek mě prosil, ať tentokrát vynechám hůlkové písmo i zálibu podepisovat se vzhůru nohama) a odcházím na místo bez jakéhokoli viditelného selhání. Jepičí roli v celém obřadu si ještě prodlužuji tím, že rozlévám slivovici do panáků i připravených hostů. Daří se mi to vlastně jen u kamaráda Jiřiny.
Představme si ale teď situaci, že nejsem jen tupý panák a stroj na podpisy, nýbrž svědek s velkým S, poanglicku Best man, tedy nejlepší muž, nejlepší přítel, oddaný do posledního dechu pomoci i zažehnat jakoukoli potenciálně průserovou situaci ještě před jejím vypuknutím. Majordomus i bodyguard, důvěrník i rádce.
Takový svědek je připraven zaskočit za indisponovaného hudebníka či zpěváka bigbandu, převozníka nevěsty či třeba nahradit matrikářku, kdyby zjistila, že dvě svatby najednou, ač v jedněch Lounech, opravdu nestihne. Dokáže vyškemrat na panu tchánovi zapůjčení párové čtyřky a nenechá se odradit jeho rezolutním Ne. Při obědě novomanželům přisolí polévku, rozkrájí babičkám svíčkovou a při mejdanu na rozhledně odláká či vyhubí veškeré vosy. Fotí svatební hosty polaroidem a důsledně dbá na mravnost fotografií (Kájovi odstraní knírek a případně drží pravici dole) i jejich technickou kvalitu. Pánovi u grilu pohlídá prase. A Vaškově sestře v prudkém kopci na rozhlednu roztlačí auto, aby si, chuděra, nespálila spojku.
Nejlepší muž se nespokojí s kupovanými přáníčky s Remarqovým citátem, spolu s přáteli vytvoří originální dárek. Ten neurazí, ale nadchne. Příteli je vždycky po ruce, vyžaduje-li si to situace či vyžaduje-li ženich doplnit nápoje. Když o půlnoci dochází dech DJ Debilovi v dřevěné hudební budce, nahradí jej coby DJ Pleška tam i na improvizovaném tanečním parketu. Najde klíče, které cestou domů vytrousila veselá maminka ženichova. A především: nejlepší muž, tedy svědek, vystřihne přede všemi parádní projev. V něm ve spravedlivém poměru vychválí vlastnosti obou šťastných mladých lidí, aniž by to bylo příliš dlouhé. Bude to vtipné, původní, chvílemi dojemné, bez Einsteinových citátů a hlavně to vůbec nikoho nenasere.
Den po jednom z nejdůležitějších a jistě i nejhezčích dnů mých přátel jsem se probudil v pět ráno, protože půjčená nafukovací matrace se pod námi zákeřně vypustila. Až tehdy mi došlo, že svědek může být tupý oficiózní panák - víc nejlepších lidí netřeba, jen by tam překáželi. I bez nich všechno bylo takové, jaké to mělo být. Poněvadž nejlepší muž je Vašek, nejlepší žena Hanka.
Zdvořilý potlesk. Úleva, že už můžeme začít jíst a pít.
text Řízek, foto Instagram polaroid
