středa 25. února 2015

ESVÉBÉČKA

O jednom nežádoucím účinku se příbalový leták antibiotik nezmiňuje: pacientovi jejich užíváním klesá IQ. Jinak si neumím vysvětlit fakt, že jsem včera využil volný chřipkový večer tak, že jsem ulehl k televizi a - aniž mě kdokoli nutil - pustil jsem si premiérový díl seriálu Svatby v Benátkách. Dokonce jsem to dokoukal do konce; při asi osmdesátiminutové stopáži a třech reklamních pauzách s prostředky proti inkontinenci je to myslím slušný výkon. Co je horší, já jsem z toho vlastně měl místy i radost.

Přiznám barvu, ať nejsem jako intelektuál, jenž se ofrňuje nad Bleskem a pak potajmu na bulvárních webech kliká na zábavné fotky s Petrem Kolářem a neznámým bílým práškem: koukáme na to se ženou bohužel celkem pravidelně, zpříjemňujeme si tím večery trávené na chatě s babičkou. Teda zpočátku hlavně žena koukala. Já jsem si k televizi brával knížku, ale naneštěstí jsem se skrze tak blbé, až zábavné dialogy, nešikovně skrytý product placement a hlasité reklamní pauzy nedokázal soustředit.

A tak jsem spolu se statisíci dychtivých divaček zřejmě převážně v malých vesnicích, domovech důchodců a v domácnosti začal řešit ústřední otázky celého seriálu: kdo bude tím pravým pro paní Olgu, spolumajitelku svatebního salonu? Šarmantní fotograf Romeo, úlisný Trenér, či snad excentrický exotický malíř José Pivoda? A čí jsou vlastně ty její děti? Proč se jedno z nich během přestávky mezi sezonami změnilo na tlustší a hloupější? Všimne si toho Olga někdy? A proč pořád chtějí měnit ty dodavatele energií?

Nemá cenu si něco nalhávat, včerejší díl Esvébéček (říká se tomu tak? Jako Vékávéčka nebo Béháčka) patřil k těm dějově chudším. Žádné dramatické pády z traktoru, hrdlořezové navštěvující dětské pokoje či aspoň nevěsta, která si to na poslední chvíli rozmyslela. Vlastně tam nebyla ani žádná veselka, ale i tak nám to spolu pěkně uteklo: Lola s Olgou na začátku zjistí, že je Romeo vypekl, předal svůj podíl na svatebním salonu své matce Kony a sám odjel na Island. Bídák, já mu nikdy nevěřil! Paní Kony je hrozně úspěšná kapitalistka, ale chce mít ve všem ordnung. Třeba ty účty za elektriku - mává fakturami -, to je síla (asi jim ještě nepřišla na tu pěstírnu ve sklepě. Kecám, v Benátkách takové věci nejsou). Nepřemýšleli jste o tom, že změníte dodavatele elektřiny? Zvlášť Lola tu její panovačnost těžce nese - Kony jí třeba objedná pizzu a Lola si nevezme ani dílek. Ani jeden! Hádám, že z toho budou ještě problémy. Stejně jako s paní Krejzovou, které ten dům a asi i všichni seriáloví lidé patří. S Kony se bába taky nějak nepohodla, asi šlo o prachy, a ani kafíčko spolu nepopily.

No a pak ten chudák zubař, pan doktor Grábner. Tváří se, jako by ho bolely zuby, a ani do práce nejde - a jo, on si vlastně před pár reklamními bloky vzal svou sestru (ovšemže zdravotní) Lenku a z Lenky pak vypadlo, že sviště nečeká s Grábnerem, ale s nějakým jiným zubařem (Viktorem, myslím). Takže Grábner chodí jak tělo bez duše a potkává další benátecké postavy, které mu vesměs radí, ať si z toho nic nedělá, že je to vlastně prima. Nakonec zakotví u Olgy, jež je taky v depresi (myslím, že aktuálně z Romea). "Vychrápe se Grábnerem, nebo nevychrápe?" pípne mi SMS od ženy (je u babičky). A já správně odhaduju, že koitus nebude (aspoň zatím), že to by už na Olgu a koneckonců i na diváctvo Primy bylo až moc promiskuitní.

Další, kdo je v depresi, je zkrachovalý herec Drozd. Nemá práci a diváci mu píšou, že neumí hrát. A tak vyhání červotoče z kredence a řeže dříví a pak ho bolí ruka. Další zubař, kterého hraje Bob Klepl, mezitím pokračuje ve své nekonečné etudě na téma Jsem nešika a sociální případ a nemám kde bydlet, ale je to hrozně tajné. Jeho čas asi ještě přijde, nebo nevím. Malíř Pivoda si zatím zvyká v nové roli, zařizuje kavárnu. Jako vždycky mě tenhle rošťák překvapil - vevnitř to totiž vypadá úplně nudně, ale zase jsem rád, že je spokojený a že se usadil.

Jak Romeo odjel fotit lišejníky na Island, salon vlastně přišel o fotografa. Naštěstí je tu dlouhovlasý permanentně nesmělý mladík (nemohu mu přijít na jméno), který v salonu brigádničí, nosí nějaké hadry a předměty a tak. Jaká náhoda - zrovna si jde pro vyvolané fotky. Já totiž rád fotím, skromně říká Olze s Lolou. "Ty vole, bůh ze stroje!" raduje se Maruška. Určitě se radují o Olga s Lolou a dlouhovlasý brigádník to bezesporu zvládne, i když si samozřejmě moc nevěří, prostě je takový. 

Najednou titulky, tak asi už se fakt nic nestane. Vypínám to a zase příště v Benátkách na viděnou. Ve městě, kde všichni žijí v jednom baráku vlastněném protivnou bábou a nejsou si jistí, čí jsou jejich děti.

A tu výměnu dodavatele zvážím.

text Ř., ilustrační foto: "Benátky nad Jizerou Husovo nám. 3" by Petr Vilgus - Own work. Licensed under CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons.

P. S. Soundtrackem k dnešnímu článku nemůže být nic jiného než tohle.

Žádné komentáře:

Okomentovat