PĚTKRÁT A DOST

"Nemáš doma náhodou krematorium?" zeptal se na střídačce Kajetána spoluhráč Pája. Náš nestřelec se totiž pár minut předtím objevil ve dvou mnohaprocentních šancích, jenže obě spálil, a tak naše skromné vedení 1:0 nad Žabím hlenem nenavýšil. Hned potom jsem malověrně podotkl, že to neudržíme a prohrajeme. A tak se i stalo, popáté za sebou.

Aby bylo jasno, opět jsme s Péťou utkání sledovali z pozice mrzáků. A opět se nám docela líbilo, takže očekávám, že v našem ligovém zpravodaji se zase dočteme něco ve smyslu, že hráli netalentovaní lidé s problémy s koordinací pohybu proti podobným zoufalcům a že z toho bolely oči. Znáte to, ti novináři....

Ujali jsme se vedení prostřednictvím Marťase, který tak dlouho napadal a bojoval u branky, až míč dostal za čáru. Žádná krása, ale radost rozhodně.

Poněvadž jsme dobře bránili a bráška chytal jistě, hýčkali jsme si naše drobné vedení. První poločas byl herně docela vyrovnaný. Vzruch přinesla situace, po níž se kapitán, který ohlásil, že už v budoucnu kapitánem nebude, octl po skluzu na zemi tak prudce, až se mu zakutálely brýle. Hráč Žabího hlenu sice vyfasoval žlutou kartu, ale Václavovi to nestačilo, těžce to nesl. Nakonec soupeři doporučil, aby se nechal vyšetřit, zřejmě psychiatricky (viz horní snímek). Je otázkou, zda se tím bude faulující hráč řídit.

Ve druhém poločase začali mít soupeři výraznější převahu, což bylo i důsledkem toho, že jich bylo asi třikrát tolik než nezraněných Forejtů, jimž začaly docházet síly. Jinak zápas plynul poměrně v klidu, než se objevily velké Kajetánovy šance - po jedné z nich po skvělém Citrónově výkopu a pohotové přihrávce od Jiřiny bylo potřeba jen usměrnit míč do prázdné branky... Ale aspoň jsme se měli komu smát.

Pár minut potom soupeř vyrovnal a po parádním Vaškově vlastňáku ve stylu vršovického dloubáku a další brance odskočil dokonce na 3:1. A to ještě Citrón chytil penaltu. "Máme nového brankáře, ty už budeš jen fotit," oznámil mi během utkání Jirka a vypadal, že to myslí vážně. Nevadí, aspoň se třeba naučím bubnovat, nebo tak něco.

Pak po pěkné kombinaci napřáhl ze střední vzdálenosti Alex a jeho nic neřešící gól na 2:3, při němž míč nádherně zapadl do šibenice, byl určitě nejhezčím momentem celého zápasu. Šanci na vyrovnání unavení Forejti už nedostali, naopak v poslední minutě žáby doplácaly do branky i čtvrtý gól.

Zbývají poslední dva zápasy a my v nich musíme bodovat a především vyřešit, kdo bude od příští sezony kapitánem. Je to tíživá funkce - do té doby oblíbený člen týmu se okamžitě stane nenáviděným, jeho dobře míněné motivační projevy budou zhusta ironizované a stanou se terčem parodií na sociálních sítích. Navíc se kapitán začne podezřele často objevovat u inkasovaných branek.

A víte, co je na tom úplně nejhorší? Musí na každý zápas nosit ve směšném černém pouzdru od historického mobilu balíček registraček, na kterých každý hráč vypadá jak pako! Takže to hledání bude nejspíš hodně složité.

text a fotky Řízek