TVOJE SVĚDOMÍ

 

Po senzačním vstupu do soutěže se forejtovský gólostroj zadrhl, naší oranžové lokomotivě došla pára, soupeři naší titikaka hře vystavili stop a podobně. Poslední tři zápasy náš hanspaulský fotbalový tým zkrátka prohrál postupně 1:2, 2:6 a znovu 1:2, což znamenalo volný pád tabulkou, ne nepodobný pádu mému, při němž jsem si zlomil jakousi kost v zápěstí. Ale to sem patří jen částečně.

Zápas s týmem Tak dort jo nemohl dopadnout dobře, neboť soupeři byli fotbalisti a my byli sice velmi úporní a snaživí, ale přesto jen takyfotbalisti. Přesto se mladí muži s gelovými účesy, svítivými kopačkami a uplakaným pocitem křivdy při každé Kajetánově kose na vítězství docela nadřeli. Na to, že jsou první v tabulce a aspirují na postup, to žádná krasojízda nebyla.

Hrajeme důrazně.

V prvním poločase se totiž trefil jen jejich ofenzivně naladěný brankář, a to po přímém kopu přesně do šibenice. Pak jsme paradoxně měli šance spíš my, než na začátku druhé půlky dali hodně divný gól na 2:0. Po pěkné akci už jsme jen snížili; samozřejmě, že skóroval Jirka.

Alexův rozevlátý styl

V dalším zápase jsme podlehli týmu !nBev Tigers 2:6 a utkání si budeme pamatovat hlavně kvůli tomu, jak jsme se málem nesešli. Operátoři si jistě mnuli ruce, když předseda týmu a kapitán obvolali během posledních hodin před výkopem naprostou většinu známých i neznámých fotbalistů. Na výsledku tolik nesejde, ale úžasné je, že nakonec nastoupilo dokonce sedm hráčů FC Forejt a naprostá většina z nich legálně - dlouho to totiž vypadalo, že budou hrát dva. Akorát zamrzí, že nám při zápase někdo ukradl míč.

Tohle opravdu nebyl gól.

Třetí prohru v řadě jsme si přivezli z oblíbené Děkanky, kde jsme podlehli týmu se skvělým názvem AC SK Viktoria 1905. Zápas předznamenala zajímavá disputace na našem týmovém fóru. "Samozřejmě se rozhodni sám za sebe, Vašku, vůbec se tě nechci nějak dotknout, ale osobně si při vší úctě k tobě myslím, že byl měl jít do obrany někdo jiný. Ne, že bys byl špatný obránce, to vůbec, ale všichni ostatní jsou lepší," pustil se do našeho kapitána někdo, kdo se podepsal jako Tvoje Svědomí. Narážel patrně na to, že kapitánovy otisky byly k nalezení na značné části branek, které jsme letos dostali. Václav na konstruktivní kritiku zareagoval tak, že se přesunul do útoku. Docela mu to šlo.

Hráč z FHS právě skóroval.

Do branky se místo mě opět postavil Kuba a bylo to nejen administrativně nejjednodušší řešení (v zápise se změnilo jen křestní jméno a číslo registračky), ono to navíc i fungovalo. Bratr předvedl velmi jistý výkon; trumfnul bych ho možná jen v mé oblíbené disciplíně "vykopni balon do autu a pak se všem omlouvej", což spoluhráčům patrně moc nechybělo.

Viktoria byla hratelným soupeřem, tím víc zchromlé publikum (mě a Péťu) mrzelo, že spoluhráčům nemůžeme pomoct anebo jim to nemůžeme kazit. Po bezbrankovém prvním poločase podivný hráč soupeře v tričku Fakulty humanitních studií (tím se vše vysvětluje) obešel našeho brankáře, ale odpověděli jsme podařeným rohovým kopem, po němž pálil Kajetán. Jenže to byla poslední naše střela mezi tyče, kdežto soupeřům se ještě podařilo využít záhadně vzniklý nesoulad v naší obraně, v níž se v tu chvíli Václav prokazatelně nenacházel.

A pak se na hřišti setmělo a nikdo se neměl k tomu zapnout osvětlení. Dřív než světlo přišel až závěrečný hvizd a my všichni, tedy hráči, zranění fanoušci i naše svědomí, jsme s ním přišli o další body.

text a fotky Řízek