Nevěstu mám bůhvíproč uloženou v mobilu jako Anča Opilá Spolužačka. Pochází to nejspíš z prváku a nebudu to měnit - Anča Opilá Spolužačka Dvořáková by vypadalo blbě, uznejte sami. Ten den měl nicméně být tím nejdůležitějším v jejím životě a taky byl. Konala se velkolepá svatba.
Na obřadu v Libeňském zámečku se někdy v polovině dubna sešlo hrozně moc novinářů, tím spíš je trochu ostuda, že náš zpravodajský server o něm informuje takhle pozdě. Ale muselo to uzrát.
 |
| Řízek a nevěsta. |
Anča je mou bývalou spolužačkou a kolegyní a brala
si mého bývalého kolegu. Je zároveň velkou kámoškou Marušky, jež jí
svatbu odsvědčila. Já jsem byl zase jmenován do odpovědné funkce šoféra
bílé fabie, měl jsem na starost především odvoz
další, toho času
těhotné kamarádky Anči, již mám v telefonu uloženou jako Protiva. Proč,
to asi nemá smysl řešit, ale je to vlastně omyl; Protiva je protivný
chlap z cestovky, který se opravdu jmenuje Protiva, ale Anča taková není - žádná
z Anč.
 |
My se brát nemůžeme,
protože nemám rodný list. |
Odvoz těhotných je v pohodě, jen nevím, kde se
vypínají airbagy spolujezdce, ale dělat svědka, to není jen tak. To máte
třeba obstarávání svatební knihy. Nevěděl jsem, že něco takového je,
ale bez toho vám nikdo během večírku nenapíše,
že jste krásní, že vám to přeje a že tomu Martinovi závidí. Nebo se
musí vybírat šaty a společně si lakovat nehty a dělat vlasy. Pevně
doufám, že až půjdu mému nejmenovanému kamarádovi na jeho budoucí svatbě
svědčit, že aspoň ty společné nehty vynechá.
Všechno vlastně vyšlo, kromě počasí. Ale protože
zámeček i restaurace, kde se odehrávaly další důležité věci, jsou
zastřešeny, zas tolik to nevadilo. Stál jsem hrozně vzadu mezi stafáží, a
tak jsem jen z vyprávění vyzvěděl, že prstýnku
se k nevěstě asi vlivem nízké teploty nechtělo. A jen na fotografiích
jsem pak obdivoval obrovité řízky, jež se podávaly na hostině - pokud to
fotograf nějak neupravil, abychom záviděli.
 |
| Ženy. |
Před zámkem se házela rýže a také tam bylo hrozně
dlouhé focení, polibky, skupinky a tak. Pak jsem se s kamarádem odebral
na
utkání hanspaulské ligy, což bylo možná trochu trapné, ale jsem rád,
že to svatebčané zvládli i bez nás.
Večer se hodně jedlo v restauraci sympaticky
pojmenované Řízkárna, jež se nachází v bývalém hodinovém hotelu, na
ukrutném kopci na kraji vesmíru a nedaleko indonéského velvyslanectví,
což z ní činí trojnásobně magické místo. Pak se tančilo
a někdo se chtěl zmocnit pochodní před restaurací. Zábavová kapela měla slušný repertoár a i ty Mandrage se jim dají
odpustit, když je nevěsta má ráda.
Buďte šťastni!
text
Řízek, fotky
Petr Topič
Žádné komentáře:
Okomentovat