Přesto těch, které podobné choutky nejspíš míjejí, je poměrně mnoho, soudě podle celkem vysoké účasti. Nejeden nadšenec už od pátečního oběda odpočítává vteřiny, už aby si v práci mohl odpíchnout a vyrazit mrznout na umělou trávu u radotínské sokolovny. Ovšem pokud se nám do cesty nepřiplete karban.
Jeden z účastníků tréninku se v diskusním fóru honosí přezdívkou Strike, ti ostatní, kteří na něj v pátek netrpělivě čekali, jej mezitím prekřtili na megadebila a hůře. To proto, že namísto tréninku hrál s kumpány poker - a to v nálevně vzdálené provokativně jen pár metrů od hřiště. Samozřejmě, že nám právě tento borec chyběl do ideálního počtu a jeho absencí hra utrpěla.
Hazard jej však zcela ovládl. "To mu ty karty v práci nestačí?" dumali oslabení fotbalisté, zatímco úředník nedaleko prohrával svou gáži. Nejdřív je přece trénink, pak teprve ženy, karty a jazz! Když asi po půlhodině konečně dorazil, nikdo o něj už nestál. Natáhl na sebe bůhvíproč buclatý dres s číslem 1 a nevnímaje kritiku ze všech stran se přesunul na své tradiční okrajové místo a funěl a mával rukama.
Ale abych jen nepomlouval: každý pátek hrajeme parádní, takřka ligový fotbal. Technické finesy a hravé kombinace zkušených hráčů FC Forejt se drolí o namakané tvrďáky z lakrosu. Padají branky krásné i trapné, někdy celou dobu leje, jindy se sype sníh jak v ruské pohádce a celý stadion vypadá jako jeden velký romantizující výjev. Lámeme si ruce, kopeme se do kotníků. A nakonec se nám nechce domů a jdeme na pivo to celé rozebrat neviditelnými elektronickými tužkami.
Jen podivín Strike se vrací k balíčku karet.
text a ilustrační mobilní fotka Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat