KOULE

Jedním z nejdůvtipnějších vynálezů, kterými se v minulosti lidstvo vytasilo, je bezesporu koule. V mém osobním žebříčku je mnohem výš než třeba kolo, náboženství, spalovací motor nebo takzvaně chytrý dotykový mobilní telefon HTC.

Koule má totiž lví podíl na celé řadě zábavných věcí, jako jsou kupříkladu kuličky, kopaná nebo bowling. Právě ten jsme si tuze moc chtěli zahrát na táboře. S lesními hrami máme velmi rozsáhlé zkušenosti (umíme golf či vodní slalom a jednou jsme se pokoušeli o verandový bowling).

Ale zatímco najít vhodnou dráhu a kuželky v lesním prostředí zas takový problém není, kde vzít něco, co by aspoň částečně splňovalo náročné požadavky hráčů prestižní Amatérské bowlingové ligy? "Tak tu kouli udělejte," pravil Milan, čímž to rozčísl. A tak jsme se do toho dali.

Bowlingová koule, jak jsme vypozorovali, se zpravidla vyrábí tak, že se z mohutné klády uřízne poleno, sežene se ostrá sekyra, no a pak stačí dřevěný válec z obou stran ohlodávat tak dlouho, až se kýžené kouli začne podobat. Třebaže já ani Kajetán moc zkušeností se soustružením dřeva nemáme, už za necelých šest hodin práce se dílo začalo rýsovat a jen o pár chvil později, když už děti šly pomalu na kutě, se koule vyloupla.

K dokonalosti jí chyběly pouhé tři věci, a to díry. A i s těmi jsme si téměř poradili:

Karle, potřebovali bychom v Písku koupit nebozez. - Nebozez? K čemu, prokrista? - No, potřebujeme vytvořit něco s dírama na nějakou hru. - A co? - Takovou kouli...  jakože na bowling... - (chvilka ticha) - Fakt? Kluci, já vám hrozně fandím, to je skvělý, nebozez vám určitě seženu! To je úžasný!

Zásah, parníček potopen.

Jenže v Písku mají sice několik železářství, ale bez nebozezu. Tak se holt hrálo s koulí bez děr.

Děti z lesních her nebývají příliš nadšené, nicméně bowling se jim celkem líbil. Kromě ne úplně kulaté koule měla hra několik vychytávek, třeba pařez, který dokázal i ztracený hod usměrnit mezi kuželky, anebo kořen, který někdy nadzdvihl přesný pokus zákeřně kousek nad hlavy kuželek, a hráč byl pak následně podroben výsměchu. Byla to radost, až na stavění kuželek, takže coby stavěcí mechanismus jsem v duchu každému hráči přál neúspěch.

Tím ovšem využití našeho výtvoru neskončilo. Koule se dala perfektně katapultovat, a po chvilce blbnutí jsme vymysleli další hru. Jmenovala se Katapulty a s Oldou Říhou neměla nic společného. Byla to spíš námořní bitva, která se utrhla ze řetězu a ze čtverečkovaného papíru. Ten kluci vytvořili v trávě. Virtuální flotila sestávající z člunu, parníčku, trajektu a letadlové lodi Enterprise se pak dala potopit právě jen katapultováním.

Koule nezahálela i nadále a na své další role ještě čeká. Kdoví, třeba do ní někdy někdo bude cvrnkat nebo kopat. Tedy, pokud ji na konci tábora naložili a odvezli. 

Odeslané z telefonu HTC

text a fotky Řízek