VÁNOČNÍ RESTÍKY

Dříve než se pokusím zatočit s vánočními přebytečnými kilogramy, chtěl jsem se nějak po svém vypořádat se svátky obecně. S Ježíškem, kaprem, ozdobami, kolekcemi, salátem, zbytky balicího papíru... klidem v rodinném kruhu a radostí.  A pak už o Vánocích opravdu neuslyšíte až do srpna, kdy se začínají zdobit výklady obchodů.

I tento strom docela ušel.

Už pár dní před Ježíškem a kaprem jsme opatřili patrně nejhezčí stromek na celém pankráckém kopečku. Však nám i prokřehlému pánovi (před svátky byla občas i zima) dal pořádně zabrat - přinutili jsme jej několik jeho pokřivených, příliš hustých, nevybalancovaných sourozenců vybalit a zase schovat. Maruška se správcem toho dřevěného monstrkabaretu zatím udržovala společenskou konverzaci, aby na nás nezaútočil sekerou a pilou. Po mnoha minutách před námi stála miss junior mezi jedlemi. Dokonalá, zbývalo jí jen trochu přitesat podvozek.

Narvat nevysokou jedličku do fábie neměl být problém, nečekaně to však odnesla loketní opěrka, které patrně zůstane jedna nepěkná vánoční vzpomínka.

Stromek však neputoval k nám domů, ale k Maruščiným rodičům - u nás doma svátky připomínalo jen jmelí důmyslně přidrátované nad futrem. Loni jsem ho dal moc nízko a po celý rok jsem ten pozlátkový bordel hlavou i dalšími předměty průběžně shazoval. Tentokrát jsem se polepšil a po avantgardně křivém věšáku na kabáty jsem si zapsal další kutilský zářez.

Kuba štědrovečerní.

Štědrovečerní večeři jsme s partnerkou a kocourem trávili odděleně. Ona zřejmě pod tím nádherným stromkem s rodinou, kocour zavřený v cizím pokoji hlídaném velkým černým nevrlým psem. Ten na něj patrně vrčel přes dveře. Anebo to bylo přesně naopak.

Já jsem byl na chalupě v Rašovicích s tátou, Kubou, Radkou a jejími ratolestmi. Kuba hrál koledy na elektrickou kytaru, Ježíšek mu k ní přinesl efektovou krabičku, ale zapomněl na baterky. A místo kapra jsem si dal řízek. Po nadílce jsem se po okreskách vracel na Benešovsko. Sváteční řidiči usedli ke svátečním večeřím, a silnice tak byly poprvé opravdu bezpečné.

Lenka dostala takovou blyštivou věc.

S dárky to letos asi vyhrála máma, dostala kompaktní foťák. Marušku potěšil i vyděsil dotykový telefon, mne zrovna tak permanentka do posilovny. Kuba bude spolužačkám přitažlivě a kvalitně vonět, Radka musí vytvořit domácí suši a táta chodit na vycházky s trekovými holemi. Dostal jsem taky parádní mikinu a hromadu knížek, kterou až přečtu, budu mnohem moudřejší. 

Nejzbytečnějším dárkem vánočním se zatím ukazuje kocouří hrací tunel, čímž se vyplnily nejhorší obavy. Zvíře má z plyšového tubusu respekt (neopodstatněný, ale vysvětlete mu to!) a patrně netuší, že by si s ním mělo samostatně hrát. Vleze do něj jen tehdy, je-li v něm krmě. Patrně mu k tomu k svátku budeme muset pořídit instruktora.

text a fotky Řízek