Zase fotbal!
text Řízek, fotky Nikol
Nebyli bychom to my, kdybychom si aspoň na táboře odpustili kopanou. Ba naopak: jedinečná poloha našeho horského kempu pro otrlé děti s sebou nesla tu výhodu, že tamější vesničané pořádali poblíž jakési prestižní mistrovství toho světa, kde lišky dávají dobrou noc vlkům. Zkrátka, hrál se nějaký turnaj, a nás nenapadlo nic lepšího než se přihlásit.
Co taky dělat během uplakaného návštěvního dne - když se z dětí odplavuje špína v akvaparcích, jiné se v luxusních restauracích marně dožadují ešusu a populární táborový predátor kocour Pepan prohání po šikmé louce psy od pinčlů po maďarského ohaře?
Takže pojďme vyhrát turnaj a získat slávu! „Ty si děláš srandu, ale ten pohár je putovní, takže když ho vyhrajeme, budeme si sem příští rok muset udělat výlet,“ měl naprosto zbytečné obavy jeden z matadorů našeho týmu Vlastík. Mělo to totiž jeden zádrhel.
Páteční večírek se trochu protáhl, a tak bylo stěží nalézt v našem dresu někoho, kdo by s klidným svědomím mohl usednout za volant. S klidným svědomím jsme ovšem zkritizovali a zironizovali všichni vesnické kopáče s účesy a jistě i móresy jako Ronaldo, Koller a Beckham. Co teprve to haló, když nás vylosovali do „skupiny smrti“ spolu s nějakými Chataři či Chalupáři a Lhotkou…
Sakra, ti chalupáři vůbec nevypadají jako Sovák s Kemrem. Chasníci v dresech Zlaté Olešnice rozjeli gólový orchestrion záhy, snad i proto, že s kopcovitým terénem měli více zkušeností.
Náš gólman obecně vzato neměl příliš úspěšný den, ve velké brance se trochu ztrácel a pod rukama mu prošlo ledacos podivného. Výsledek 0:2 po konci utkání nás zas tolik nebolel, našim střelcům se vracela barva do tváří, a tak jsme se plni optimismu utkali i s Lhotkou.
To bylo takové bušení do vrat. Nebylo sice zamčeno, ale i tak jsme se nedotloukli: remíza 0:0 nás vzhledem k prapodivnému systému turnaje a krajně nešťastnému vývoji skupiny odeslala do duelu o předposlední příčku.
To byl docela pěkný zápas. Nejprve Jirka zdálky nachytal gólmana soupeře na jahodách, načež jsme z úhlu inkasovali i my, tedy Já I. Pak se znovu ozvalo Štěně, jenže nagelovaný Beckham prapodivně zblízka srovnal. A tak se šlo na penalty. Hned tu první jsem lapil, jenže i Jirka napálil brankáře. Pak se chvíli nedělo nic zvláštního, tedy dokud jsem sebevědomě poslal svou penaltu do tyčky. A jelikož jsem na následující pokutový kop nedosáhl, zbylo na nás šesté místo. Třebaže jsme měli určitě nejvíce fanynek.
Takže pohár zůstane na venkově, ale ukázali jsme svou nespornou sílu. Až všichni vystřízliví, mohli bychom se v hanspaulce poprat o postup. Ostatně jako každý půlrok.
text Řízek, fotky Nikol
Nebyli bychom to my, kdybychom si aspoň na táboře odpustili kopanou. Ba naopak: jedinečná poloha našeho horského kempu pro otrlé děti s sebou nesla tu výhodu, že tamější vesničané pořádali poblíž jakési prestižní mistrovství toho světa, kde lišky dávají dobrou noc vlkům. Zkrátka, hrál se nějaký turnaj, a nás nenapadlo nic lepšího než se přihlásit.
Co taky dělat během uplakaného návštěvního dne - když se z dětí odplavuje špína v akvaparcích, jiné se v luxusních restauracích marně dožadují ešusu a populární táborový predátor kocour Pepan prohání po šikmé louce psy od pinčlů po maďarského ohaře?
Takže pojďme vyhrát turnaj a získat slávu! „Ty si děláš srandu, ale ten pohár je putovní, takže když ho vyhrajeme, budeme si sem příští rok muset udělat výlet,“ měl naprosto zbytečné obavy jeden z matadorů našeho týmu Vlastík. Mělo to totiž jeden zádrhel.
Páteční večírek se trochu protáhl, a tak bylo stěží nalézt v našem dresu někoho, kdo by s klidným svědomím mohl usednout za volant. S klidným svědomím jsme ovšem zkritizovali a zironizovali všichni vesnické kopáče s účesy a jistě i móresy jako Ronaldo, Koller a Beckham. Co teprve to haló, když nás vylosovali do „skupiny smrti“ spolu s nějakými Chataři či Chalupáři a Lhotkou…
Sakra, ti chalupáři vůbec nevypadají jako Sovák s Kemrem. Chasníci v dresech Zlaté Olešnice rozjeli gólový orchestrion záhy, snad i proto, že s kopcovitým terénem měli více zkušeností.
Náš gólman obecně vzato neměl příliš úspěšný den, ve velké brance se trochu ztrácel a pod rukama mu prošlo ledacos podivného. Výsledek 0:2 po konci utkání nás zas tolik nebolel, našim střelcům se vracela barva do tváří, a tak jsme se plni optimismu utkali i s Lhotkou.
To bylo takové bušení do vrat. Nebylo sice zamčeno, ale i tak jsme se nedotloukli: remíza 0:0 nás vzhledem k prapodivnému systému turnaje a krajně nešťastnému vývoji skupiny odeslala do duelu o předposlední příčku.
To byl docela pěkný zápas. Nejprve Jirka zdálky nachytal gólmana soupeře na jahodách, načež jsme z úhlu inkasovali i my, tedy Já I. Pak se znovu ozvalo Štěně, jenže nagelovaný Beckham prapodivně zblízka srovnal. A tak se šlo na penalty. Hned tu první jsem lapil, jenže i Jirka napálil brankáře. Pak se chvíli nedělo nic zvláštního, tedy dokud jsem sebevědomě poslal svou penaltu do tyčky. A jelikož jsem na následující pokutový kop nedosáhl, zbylo na nás šesté místo. Třebaže jsme měli určitě nejvíce fanynek.
Takže pohár zůstane na venkově, ale ukázali jsme svou nespornou sílu. Až všichni vystřízliví, mohli bychom se v hanspaulce poprat o postup. Ostatně jako každý půlrok.
Žádné komentáře:
Okomentovat