KOSOŘSKÉ VODÁCKÉ ANOMÁLIE

Hroch namočený tentokrát v Sázavě
text Vlastík, foto Řízek

Poté, co mi bylo nabídnuto zúčastnit se jednodenního splutí Sázavy z Týnce nad Sázavou do Pikovic, neváhal jsem. Akce pro táborníky a želvy byla naplánována na 13. června, tedy den před brigádou, aby se nám ten víkend pěkně vyplnil. V pátek u mě přespal Péťa, neboť by jinak musel vstávat již v pět. Takto tedy nevstával o mnoho později.

Sraz byl totiž určen již na 7. hodinu ranní v turisťáku, kam jsme s Péťou dorazili asi o deset minut později. Zde byl již v plné práci Řízek s pěti táborníky (z děvčat nikdo nedorazil). Zapojili jsme se tedy do přípravy, abychom stihli autobus na Zbraslav, odkud nám jel v devět vlak. Zde poprvé jsem položil otázku, kde je Vašek, na kterou mi Řízek řekl, že už tu měl být, včera že s ním vše domlouval.Zhruba o půl osmé si Řízek uvědomil, že nemáme klíče od klubovny, a proto jsme pro ně jeli ke mně domů.

Cestou jsem si dělal Řízka legraci, že Vašek zavolá a Řízek mu bude dělat taxíka. Řízek mu tedy pro jistotu napsal, kde že je. Vzápětí Vašek telefonoval, kde že jsme my. On, že je v Kosoři a abychom pro něj přijeli. V Kosoři jsme se dozvěděli, že Vaškovi rodiče vstávali v 6 hodin, od šesti již u nich pracují řemeslníci, ale jemu bohužel nezazvonil ani jeden dvou budíků. No prostě kosořské anomálie.

Když jsme byli konečně pohromadě, vyrazili jsme na směr autobus a vlak, bez Vaška a Řízka, kteří jeli s loděmi náklaďákem.Cesta vlakem byla docela pohodě, v Týnci přesně dle očekávání se celý vlak vyprázdnil a všichni vodáci se hrnuli k vodě. Poté, co jsme se shledali s klukama, a převlékli se, došlo na dělbu posádek. Jimmy, Jiřič - Já, Péťa – Řízek - a Vašek s Čepicem.

To k velké Čepiceho smůle, neboť jakkoli je Vašek zkušený vodák, každý háček, který s ním jede, buď zestárne minimálně o sto let, nebo se alespoň několikrát nedobrovolně vykoupe. Vše začalo asi po padesáti metrech, když Vašek jako jediný zvolil cestu na kameny, čímž zatarasil průjezd ostatním, a navíc při vyjíždění se jeho loď otočila pěkně dnem vzhůru. Velice jsme se smáli, ale bylo to předčasné.

Naše další plavba byla prakticky stále to samé, kličkování mezi kameny a neskutečným množstvím žlutých, červených a jinak barevných lodí, raftů a dalších plavidel. Občas nás pobavily některé posádky, které se vzhledem k velkému množství alkoholu v krvi neudržely na nohách ani na mělčině. Natož aby udržely pádla (stejně měly jen jedno, druhé již stihly ztratit). Dostala nás i posádka jedoucí proti proudu, která každého oslovovala, zda neviděl plout nějaké pádlo. Pro nás bylo zpestření neustále dohlížet na Tondu s Pepčou, kteří i přes svůj vzrůst loď ovládali dobře, ale neodpustili si své úlety.

Nakonec jsem se s Péťou rozhodl zavzpomínat na časy, kdy jsme na Mitře bavili publikum v sále. Na jednom jednoduchém jezu jsme najednou i my pluli dnem vzhůru k velkému pobavení přihlížejících. No, naštěstí to bylo první a poslední naše zaváhání. Zato Vašek se rozhodl zvítězit, a proto se jeho loď otočila špatnou stranou k nebi (nepamatuji si již přesně, kde to bylo). Za následek to mělo, že se Čepice (k jeho velké úlevě) přemístil do lodi k Řízkovi a Vašek jel sám.

Snad, aby si vykompenzoval svou tristní bilanci, tak ještě otočil z legrace Tondu s Pepčou, kteří to samozřejmě nelibě nesli. Dál už byla cesta celkem poklidná, v Pikovicích jsme naložili lodě opět do nakláďáčku a odebrali se domů. Akce to byla povedená, byť bylo velmi málo vody. Ale to, co z této příjemné zábavy, jakou vodáctví bezesporu je, udělaly komerční firmy půjčující lodě, se nedá popsat. Taková kvanta lidí by měla být vidět na kulturních akcích, jako je třeba výstava korunovačních klenotů, a ne na řece.

Tak se mějte všichni fajn a na příští vodě AHOJ.

Vlastík