Mezitím uplynulo stěží uvěřitelných osmnáct zápasů bez vítězství. Přišli jsme postupně o pátou ligu, nejlepšího hráče, který dal nepochopitelně přednost lásce před námi a přestěhoval se kamsi mimo Prahu, a mnozí z nás nejspíš i o chuť dostávat týden co týden v rozličných dopravně nedostupných částech Prahy nařezáno.
A to je v zásadě dobře, protože na absenci opor hladově čekáme my ostatní, kterým vedení ještě na začátku letošní sezony týden co týden vzkazovalo "nehroť to, je nás dost, radši si dej ten kotník do pořádku a šetři se, vždyť máš ty svoje maratony". Minulý týden to bylo však nejspíš i souběhem s prázdninami tak kritické, že jsme měli už rozkliknutý formulář Omluva za neúčast v utkání. Ale přece kontumačně neprohrajeme 0:6, řekli jsme si, a skutečně: 0:6 jsme prohrávali už o poločase.
Pak jsme se trochu zmohli a ve vší té bídě jsme si to v sestavě plné rezervistů pod mým vedením vlastně docela užili a prohráli vcelku milosrdně 1:7.
Druhý sestup v řadě už je neodvratný, to nám bylo jasné, ale odhodlání zlomit tuhle nepěknou sérii nás neopouštělo. O týden později jsme se sešli v méně improvizovaném složení, akorát že jsem musel po dlouhé době do branky, neboť první, druhý ani třetí brankář nebyli k mání.
S poměrně silným soupeřem jsme celkem drželi krok a bezbrankovou remízu. Před poločasem se nám k tomu všemu nepěknému, co nás aktuálně provází, zranil kapitán Filip, otočil si koleno a už ten pohled samotný bolel. Zatímco čekal na odvoz na pohotovost, mohl sledovat, jak nás soupeři konečně dočista vymíchali a šli do vedení.
Celkem záhy jsme vyrovnali, když taktéž do prázdné skóroval Kuba a musel se hrozně soustředit, aby to trefil, jenže pak se to na hřišti začalo řezat. Říct o rozhodčím, že byl slabý a že nepískal vůbec nic, je jen malá část pravdy, protože ve skutečnosti to byl pravděpodobně nametený idiot, který byl hráčům jen pro smích. Ale my to tak nedáme, protože si na něj budeme stěžovat, a to bude koukat, jak my si umíme stěžovat!
Mimochodem, Kubův gól sudí mylně přiřkl Vencovi. "Vidíte, aspoň jednu věc jste mohl udělat dobře, ale nevyšlo to," konstatoval jsem coby rezervní kapitán při podepisování zápisu.
Místo fotbalu se spíš bojovalo, a asi i díky tomu jsme vší silou drželi dočista unikátní bod (letos máme dosud jeden), ba dokonce jsme mohli jít i do vedení, jenže Liborova křižná střela skončila těsně vedle. Bohužel jsme se v úplném závěru nechali zatlačit a nejvyšší hráč soupeře se zblízka trefil pod břevno. To už Filip sledovat nemohl, neboť byl na magnetické rezonanci, která naštěstí neukázala nic zas tak děsivého.
Děsivá tak zůstává jen ta šňůra bez vítězství, a protože sestup už je jasný, zbývá v závěrečných dvou zápasech sezony zodpovědět jedinou otázku: oslavíme dříve první výročí od poslední výhry, anebo se něco nečekaného stane a my konečně zase vyhrajeme?
V tom Beninu v ten převrat taky určitě věřil málokdo.
text a foto Řízek
