SENOVÉ PROTI SONŮM

Můj nejlepší kamarád měl narozky a dostal ode mě dva lístky na fotbal, přičemž jeden z nich byl pro mě jakožto pro jeho nejlepšího kamaráda, pochopitelně. Právě tenhle lístek jsme však na Letné u turniketů nemohli najít. Prohledali jsme batoh a prošacoval jsem i Václava. Naštěstí posléze vyšlo najevo, že jsem jen idiot, poněvadž zmuchlaný papír jsem si bezmyšlenkovitě schoval do jedné z kapes. Napodruhé nás zřízenec na stadion propustil (a myslel si své) a už jsme se k tomuhle faux pas nevraceli.

Seděli jsme úplně nahoře pod střechou a vítaly nás chorály fanoušků. Přesněji řečeno spíš vítaly hráče Dánska a Švédska, kteří se utkali o postup do finále mistrovství Evropy jednadvacítek. Cestou na stadion jsme si v hipsterské kavárně koupili nakládaný hermelín, z nějž se vyklubal nenakládaný nehermelín. Pak jsme se nemohli shodnout, komu budeme stranit, jestli legu, nebo Ikee, jestli Andersenovi, nebo Nobelovi, zda senům, anebo sonům - a nakonec jsme si to rozdělili.

Moji Švédové byli v hledišti jednoznačně v přesile. Spustili ty svoje pokřiky a neúnavně skandovali něco jako: "Fridex ve sle-vě! Fridex ve sle-vě!" Na to Dánové nedokázali adekvátně reagovat, protože to asi ani nejde. Na hřišti byli ale od úvodních minut lepší.

Jenže někdy po čtvrthodině hluboko pod námi v pokutovém území dánský obránce nemotorně fauloval a z penalty šla reprezentace ABBY a Volva do vedení. Hned potom nějaký další dánský nešika upadl při bránění a po druhém gólu se opaření vyznavači obložených chlebíčků zvaných smørrebrød (který mylně považují za národní specialitu, ale my víme své) už vlastně na nic nezmohli. Chorály vyznavačů masových kuliček duněly Letnou, jen slečnu nebo paní ozdobenou švédskou vlajkou, jež seděla vedle nás, to vůbec nebralo. Vypadala úplně neutrálně.

Gól! 1:0 pro Švédsko, křičel asi
Vlasta Vlášek v televizi

Šli jsme ke stánku na klobásu, ale z fronty nás po dlouhém čekání vyhnal hvizd rozhodčího. Jsme přece na fotbale, ne někde na rautu. V druhém poločase se favorizovaným Dánům konečně začalo dařit a po standardce snížili - švédští fanoušci spustili: "Nou-nou, nou-no nou-nou" a Václav po chvilce tápání odhalil dávný song od 2 Unlimited.

Další dvě velké šance však Dánové zazdili, a tak musel přijít trest, Švédové dali někde na druhé straně letenské pláně další branku a na konečných 4:1 zvýšili v době zoufalého riskování Dánů. Když jsme se zvedali, zjistil jsem, že paní se švédskou vlajkou má na levé tváři namalovanou i tu dánskou. Což zcela vysvětlovalo tu její neutralitu. Ve finále si místo té dánské může nakreslit portugalskou.

Tramvaj, která mezi hordami lidí valícími se ze stadionu vypadala zoufale malinká, jsme ani nezkoušeli, místo toho jsme seběhli dolů na Vltavskou. Pozápasový rozbor jsme odbyli v McDonaldu na Florenci, přičemž jsme se trýznili kalorickými hodnotami uvedenými na obalech všech těch dobrot, které jsme sežrali. Shodli jsme se na tom, že to byl pěkný zápas. A že ty zmrzlinové poháry na závěr už byly fakt navíc.

text a fotky Řízek