Paní Marušková nás odnavigovala do malé obce Čtyřkoly, kam by bylo asi patřičnější jet nějakou čtyřkolkou. Ale zvládla to hravě i naše rodinná předokolka. Jeli jsme za zážitkem. Skepticky jsem spíš očekával, že uvidíme maximálně tak dvě tři kachny, rybáře a že ukrutně zmokneme.
Nicméně pod mostem ve Čtyřkolech se to na břehu hemžilo dětmi a barevnými deštníky a ve vodě - ve vodě se pohybovala strašně divná zvířata, z třetiny hrozivá, ze dvou třetin srandovní. Považte, fousky to má jak kočička nebo jako můj oblíbenec Filip Horký z České televize. Očička to má půjčená z plyšáků a vzadu to má na pacičkách blány jak obyčejná, průměrná kachna a zuby to má žluté a zaječí. Z těch jediných jde celkem respekt.Kdybych třeba plaval, a to se snadno může stát, a na něco takového narazil, řešil bych dilema, jestli si hrůzou nadělat do plavek, nebo smíchy polykat vodu. Jsou jich tam desítky, malé, velké, tlusté i tenké.
Nutrie, jak jsem se dočetl v odborné literatuře, se tady prý dřív celkem běžně chovávaly, ale nezájem spotřebitelů o jejich legrační kožíšky a dietní maso (asi má slabé nutriční hodnoty) způsobil mimo jiné to, že jsem tohle zvíře ve svých 28,5 letech viděl poprvé.
Ale Čtyřkoly z nich mají celkem turistickou atrakci, jichž jinak patrně mají poskrovnu, lidi je sem jezdí krmit a pozorovat. Zvířata tak nejsou vůbec plachá, naopak velmi oprsklá a dá se říci, že nejlépe jim chutná mrkvička. Naše mrkvička; za chvíli každý z tech bizarních tvorů třímá svou vlastní a děti, které se trapně snažily zaujmout jejich pozornost kousky housky či slupkami od brambor, zahanbeně odchází. Nutrie na rozdíl od nás maso prý nežerou, takže dost nudné kachny, které se pokoušejí si taky přihřát svou somráckou polívčičku, mohou být relativně v klidu.No, jako je to hezký, ale už docela dost prší, takže zase jedeme, čau.
text a mobilní foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat