Hrálo se o plnou bednu šampaňského. Péťo, kdo to napsal? Ota
Pavel? napůl jsem se ptal a napůl zkoušel češtináře. Ten jen něco nesrozumitelného
zamumlal, protože se už plně soustředil na prestižní fotbalové utkání.
Staří proti mladým. Zkušenosti proti touze. Zápas, na který se leckdo
celý rok těší a jiní se mu ostentativně snaží vyhnout. Zápas, který
staří vedoucí už asi dekádu nevyhráli.
Vešel jsem na táborové
hřiště v Loučovicích, poklekl jsem k postranní čáře tvořené nataženým provázkem a krátce se pomodlil, jako pokaždé.
"Schválně, co by na povrch řekl delegát UEFA," poznamenal Kubča pár
chvil před výkopem. Pozoruhodné byly zejména zbytky ohniště a ohořelé
klacky na pravém křídle či vysoká, nepoddajná tráva všude. Šlo nejen o šampus, ale i o kotníky. Na plochu,
která byla i pro borce zvyklé na táborové poměry schůdná spíš jen v
pohorkách, by profesionálové nejspíše poslali nagelované dubléry.
 |
| Penalty jsme trénovali o pár dní dřív. |
Ne
tak my. Hrát se muselo. Otázka prestiže. Staříci však na poslední
chvíli přišli o Marťase, jehož věk byl hraniční. Ukázalo se, že to byl
zlomový moment - Marťas v pomyslném dresu mladých totiž sbíral veškeré
míče ze vzduchu, a jelikož se po zemi hrát nedalo, nebo jsme spíš za
celý zápas nepřišli, jak na to, moc jsme toho nepředvedli.
Zápasu
přihlíželo několik divaček navlečených v kapucích a šátcích, jež je
měly uchránit před hmyzem. Ten pak zcela nepokrytě útočil na statičtější
hráče mého typu.
Na první brance se pak oba
rivalské týmy podílely společnými silami. Střelu kohosi tečoval nešťastně k tyči
Kajetán. Druhou už staří zvládli úplně sami: Jarda, jinak nejlepší hráč
veteránů, poslechl mé volání a přihrál mi celkem prudkou "malou domů".
Pak to nějak skočilo na hrbolu a bylo to 0:2, co na to říct? Hráli jsme
strašně.
Až pár minut před koncem, kdy už se pod větrníky notně zešeřilo, se staří
konečně trefili tam, kam měli. Kája klišovitě vykřesal naději, chvíli
poté, co Milan na druhé straně neproměnil dvousetprocentní šanci sám
před brankovou čárou. Jenže v závěrečném zoufalém náporu jsem jen napálil
břevno (pro jízlivé čtenáře upřesňuji, že správné branky), a tak to
dopadlo 2:1 pro juniory.
Šampaňské, Dukla
mezi mrakodrapy a koneckonců i Ota Pavel jsou pryč. Radují se mladí,
jako pokaždé. Ale mnohem horší než to zklamání byla závěrečná společná
koupel v ledové tůni. To totiž nebyla milá sportovní povídka, ale
severský thriller z prostředí zimomřivých vyznavačů nudismu.
text Řízek, zápasová momentka vlček Adam, foto z tréninku s přípravkou Ř.
Žádné komentáře:
Okomentovat