František ten dlouhý čas strávil především na Novém Zélandu a v okolních obcích; česal jablka, česal ovce, stříhal ovce, spal v autě a podnikal atraktivní výlety. Pěšky i na kole. O tom všem vyprávěl těm, kterým se doneslo, že už je zpět. A chudák to musel vyprávět mnohokrát, jak se v klubovně dychtiví posluchači postupně slézali a jak se střídali kolem jeho židličky. Pili pivko a populární tatranský čaj.
Jaké to bylo, Franta vlastně moc neprozradil. Jen naznačil. Létání s Aeroflotem je prý divné. Malajsie je kolem Kuala Lumpuru furt jen město - pláže - město - pláže - deštný prales, takže nic moc. V pralese je nepříjemné, že ani ve vedru prádlo neschne. Když je v Austrálii vedro, je to jako stát u zapnutého teplého fukaru. A když je člověk pořád venku, vrátí se s blonďatým melírem....
Po celou tu dobu, co byl pryč, jsem jeho kroky sledoval na jeho blogu - a když v klubovně říkal, že to nikdo nečetl, tak tím pádem nemluvil pravdu. Teda, ono většinou nebylo moc co číst, bylo to bez zbytečných kudrlinek a často i bez zbytečných písmen. Ale obrázky to byly hezký. Pravděpodobně i celá ta cesta.
text a mobilní fotka Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat