pátek 5. února 2010

NA RAKOUSKÉM JEŠTĚDU


Na horách
text a fotky Řízek

Když chcete umakartovou ubytovnu s rozvrzanými dřevotřískovými postelemi s prkny místo roštů, vlažný titěrný radiátor v podobně velkém pokoji s okny otočenými do hlavní silnice, kterou se v několikametrové vzdálenosti nocí prohánějí tiráky stovkou, nemusíte pomocí důmyslného stroje času jezdit do Československa let sedmdesátých. Stačí v roce 2010 zajet do Rakouska.

Penzion Bertrand se honosil dvěma hvězdičkami, za nepatrný příplatek jsme si dopřáli cíp další hvězdičky v podobě vlastního záchoda. Zařizovali jsme vše na úplně poslední chvíli. Jen rychle. Připadal jsem si jako zrzavá Lola, co běžela o život, nebo filmový malátný gynekolog, který taky pořád někam utíkal, když jsem tak sprintoval v kolečku mezi bankomatem, cestovkou a prací. Ale vyšlo to.

Cestu tam jsme si zpestřili zkratkou přes rakouský venkov, navigátorka se červenala, ale opravené auto topilo a jelo! Objevili jsme senzační rozhlasovou stanici FM 4. Hrála a mluvila anglicky! Nedaleko Schladmingu nám otevřela vlídná paní, žádný rakouský kroj, preclíky ani sachrdort. Viděl jsem na Marušce, jak už už chce říct "Grüss Gott," volil jsem však slova lépe a paní nás za odměnu česky přivítala v domě, kde se zastavil čas. Lyžárna byla ve stodole.

Nesmíš si nechat zkazit výlet povrchnostmi. Pod peřinou je teplo kdekoli, když se srazí postele k sobě. Když je pod dveřmi škvíra, nevadí! Místo milostných dopisů si tedy můžeme prostrkávat třeba milostné videokazety. A paní vařila famózně a točila takové budvary, že chutnaly skoro jako plzeň. No a zahrát si s přítelkyní na notebooku Heroes V. a skoky na lyžích? Co víc člověk potřebuje?

Dovolená byla totiž báječná. Sněhu bylo méně habaděj než u nás, v pátek však dokonce svítilo sluníčko. Svahy obrušovalo jen málo lidí, tamní údolní Ještěd (viz snímek) byl sice směšný, ale sjezdovky by se zase vysmály Ještědu. A první osmisedačka ve Štýrsku měřila asi třicet metrů, byla na ni pokaždé fronta a cestou se vždy tak třikrát zastavila.



Je neděle a musí se domů. Za stěračem přibyl lísteček, snad ne pokuta. Uf, jen pozvánka na koncert Xaviera Naidoo. Děkujeme, nepůjdeme. Řítíme se směrem na Liezen a Linec skrz únavné tunely a mezi nenápadnými dálničními policisty, co se tváří jako sanitky. FM 4 hraje skvělou Eisbär od Dresden Dolls, zatímco rádio pomalu ustupuje hraničním horám a šumění a objevuje se Rádio Faktor s písní Príbeh nekončí a ČRo3 s Nejdřív kapučíno, pak červené víno. Hvíždalka je zavřená, večeříme jinde, príbeh pikodovolené končí. Lední medvědi ale nesmějí plakat.

Žádné komentáře:

Okomentovat