Drakování, kajtování, svátkovánítext Venál, fotky Venál a Řízek
Toho dne jsem se vzbudil opravdu hodně brzy. Tři čtvrtě na dvanáct to skutečně jistily. Po ranním doprobuzení jsem vykouknul ven a vidím nádherný den jak stvořený k nějaké té outdoor aktivitě. Jako kdybych byl vyslyšen. Stačilo zčeknout telefon, a tam stála zpráva: „Dnes jdeme s Frantou lítat. Nechceš se připojit?“ Neváhal jsem ani vteřinu a už jsem bušil do telefonu číslo na Lukyho, abych mu potvrdil svou účast. Velkorysé vyzvednutí mé osoby nebylo zase až tak vlastně velkorysé, jak jsem si původně myslel, jelikož se naše cesta ubírala směrem tak mně dobře známým na Kuchařík, ale i tak jsem byl potěšen.
Naše první letové hodiny toho dne – pro mě první letové hodiny vůbec – byly za Kuchaříkem. Krásná loučka s poměrně mírnými větrnými podmínkami mně velmi vyhovovala, ovšem Franta s Lukym se né a né uspokojit s takovým mírným nárazovým větříkem, a tak se rozhodlo, že popojedeme do Vonoklas. Franta si tam vzpomněl na luxusní poloplácek, teda chcete-li rovinu s kopečkem(Vlastíkovina), s mohylou. A prosluněné údolí se zároveň rozeznělo mocným hlasem zvonkohry. Paráda.
A tam teprve začal ten správný Hukot. Kluci na nic nečekali, rozložili draky a šli na to. Já jsem nejprve fotil a pak přišla opět má chvíle. Luky mi půjčil nezbytné propriety a šel jsem na to. Bohužel k mé smůle i k Lukyho smůle mi draka půjčil zrovna v tom největším fičáku( 8-9 m/s), takže já jsem poznal, co je to pořádný kajtování, drakování.
Má snaha dostat draka nahoru se po nějaké té chvíli vyplatila a konečně jsem mohl létat. Byl jsem docela v šoku, když mě Luky musel držet za pás, a stejně mě to zvedlo. To se opakovalo asi ještě třikrát. Nebyl čas na hrdinství, tak jsem se zase stal fotografem. Franta si silnější vítr krásně užil, lítal si pěkně ze strany na stranu a draka držel kolmo k zemi. Po vystřídání stráží jsme s Frantim byli svědky několika docela v poho poletů, jež předvedl Luky, který si toho silnějšího větru příliš neužil, jelikož se během pár minut situace změnila a nefoukalo tolik. Za chvíli jsme se zase vyměnili, a já mohl vylétnout do oblak.
Tentokráte se nic dramatického nedělo a já jsem v pohodě sám mohl lítat, jak ten pták. Sice létal kajt a já jsem ho bezpečně ovládal ze země, ale to už nikdo nemusí vědět. Jak jsem tak dolétával, slábl i vítr, nicméně Luky to šel ještě zkusit a my s Frantim jsme v dálce mohli pozorovat koňačky a volat na ně „Pavlo!“ Koňačky z nás byly natolik vyplesklé, že nám nebyly s to ani odpovědět. Asi se ta jedna fakt jmenovala Pavla.
Krásný den, krásné místo na létání, počasí skvělý, vánoční svátek - co víc si přát.
Mějte se a třeba při lítání zase čau.
Josef Václav Špirek reg. ochr. znám made by Kosoř.
