POKLAD

Pirátská povídka o národním obrození
text a koláž Řízek s využitím obrázku z Wikipedie a fotky z buycostumes.com

Škuner se pohupoval na vlnách, kapitánova dřevěná noha vyťukávala do podlahy rytmus nějaké pirátské odrhovačky. Muž měl v ruce šavli, druhou měl zakončenou hákem, jedno oko měl zakryté páskou a na ramenou mu seděl papoušek.

Bylo bezvětří, pod tropickým sluncem se potilo vše živé, ze stožáru zplihle visela vlajka s lebkou a zkříženými hnáty a ze smradlavé kajuty čtveřice pochopů vytáhla dvě zmítající se těla.

„Rozvažte je!“ zavelel kapitán. Námořníci uposlechli. Pod vrstvou provazů se objevil Josef Jungmann a jeho žena. „Jungmanne!“ štěkl šéf pirátů. „Dávám vám poslední šanci. Kam jste schoval ten poklad? Wohim haben Sie den Schatz versteckt?“ zahřmělo v horkém poledni.

„Nedám vám jej, ni se vás nebojím,“ opáčil bledý muž.
„Josefe, prokrista, dej jim ho,“ zaúpěla jeho žena. „Prosím vás, pusťte nás, má zámožná rodina vám předá zlaťáky, šperky, démanty, vše, čeho si budete žádat!“ vzkřikla Johanna, rozená Světecká z Černčic.

„Kušuj,“ zavrčel vrchní zbojník. „Chceme Jungmannův poklad. Jinak žraloci okusí vaše tkáně.“ „Jo, poklad. Jo, tkáně,“ přidali se ostatní piráti.

Lingvista pokrčil rameny. „K ničemu vám nebude, je to jen taková knížka.“
„Cože? Knížka? Was? Ein Buch?“ zahulákal kapitán a papoušek na jeho rameni se konečně probudil. „Žádná knížka, sto dvacet tisíc. Dejte je sem, jinak se připravte na slanou vodu a ostré zuby,“ řekl a okousanou šavlí dloubal Jungmannovi do brady.

„Sto dvacet tisíc hesel. Hesel, pánové,“ pochopil konečně obrozenec, zatímco jeho žena padala do mdlob. Piráti ji neurvale vzkřísili, pak se vrhli na jejich osobní věci a co nevidět kapitán třímal objemné dílo. Prolistoval jej a hodil do vln.

„Beztak neumíme číst,“ zasmál se kapitán, jeho pochopové vystrčili z levoboku lodi prkno a pod ním se ve vlnách rýsovaly siluety žraločích ploutví. A nad palubou se rozléhal zběsilý ryk krvelačných divochů. Johanna opět omdlela.

Josef Jungmann johohó
napsal knížku johohó
pirát tohle johohó
nedocení johohó.
A žralok už teprve ne, hej!

Prkno se začalo pohupovat pod tíhou manželů, piráti se dobře bavili a hladina se stále přibližovala. Zbýval poslední krůček. Obrozenec se propadl do hlubin, voda se nad ním zavřela a čelisti vodních šelem ani nevnímal.

Josef Jungmann se zpocený uprostřed noci probudil vedle své ženy.

„O čem se ti zdálo, drahý?“ zeptala se Johanna. „Křičel jsi a zmítal ses, jako by tě na nože brali.“
„Nic zvláštního. O tom, jak házím perly sviním,“ odtušil Jungmann.
„Tak ještě spi, drahý. To byl jen sen. Zítra tě zase čeká slovník,“ konejšila jej žena.
„Vždyť já vím,“ zabručel lingvista a usnul.

O HUKOVI Z PLAKÁTU

Jak na kyberšikanu
text, foto a montáž Řízek s využitím hcsparta.cz

Jako děti jsme častokrát balancovali mezi legrací a šikanou, to když jsme si třeba s výrazem nejhlubšího pohrdání a odporu ve třídě otírali ruce o spolužáky řkouce: „Fůůj – máš Zikovou!“ (to byla neoblíbená spolužačka a zároveň v tu chvíli asi i nějaká nakažlivá nemoc). Nebo když jsme jiného nepopulárního (nebo vlastně – jak se to vezme) člena kolektivu o přestávce trefovali fotbalovým míčem, až – a zde je potřeba přejít do jednotného čísla – jsem rozbil jakési okno.

Myslel jsem, že už jsem z toho vyrostl, ale asi ne tak docela. Ve čtvrtek jsme s mou oblíbenou blondýnou provedli mému současnému spolužáku Honzovi Hukovi zlou věc. Tento bývalý hráč FC Forejt, ale především básník a skalní (horolezci, zpestřete!) fanoušek hokejové Sparty se ničím neprovinil, a i přesto se stal terčem posměchu. Našeho, ale i dalších. Založili jsme totiž na facebooku skupinu nazvanou Honza Huk na plakáty! inspirovanou právě touto manipulovanou fotografií. V době uzávěrky tohoto textu v ní bylo 118 lidí a všichni až na jednoho se velmi dobře bavili.

Kdybyste se chtěli inspirovat, přináším stručný návod, jak něco podobného provést někomu z vašeho okolí:

1) Počkejte si, až vaše potrhlé spolužačky zase nebudou vědět, co roupama, a uspořádají večírek v retro stylu. Vezměte s sebou fotoaparát a vyfoťte někoho, kdo vypadá jako kříženec Elvise a Top Guna. Ta fotka se Vám může hodit, však ještě uvidíte.

2) Pročítejte si při cestování hromadnou dopravou černobílé sparťanské asi motivační billboardy, na nichž hovoří zřejmě samotní hráči. Po všech těch ztečích, živlech, proroctvích a biblích vám dojde, že ty plakáty jsou sice fotogenické, ale jejich texty zoufale nablblé. Co s tím?

3) Chce to úderný slogan. Hodí se někdo s dokonale rýmovacím jménem. Třeba básník Huk. Počkat – někde přece máme jeho famózní podobiznu! Kde jen to bylo…?

4) Zde se dostáváme na první hranu. Je správné využít pěkně vypadající billboard i s logem Sparty a s roztřeseným rukopisem jakéhosi pana hokejisty Gulašiho? Patrně ne. Ale když už jsme do toho šlápli, nelze jinak, než to rozmazat.

5) Pan Gulaši díky sofistikovanému grafickému programu mizí pod nánosem křížence Elvise a Top Guna. Úderný slogan už máme, stačí jím aktualizovat hráčova slova. Hodí se na to klonovací razítko (když už máte hotový puk, ze dvou třetin jste hotovi i s příjmením!), nástroj štětec a stará uběhaná myška, tak vhodně simulující roztřesený hokejistův rukopis. Polovině týmu Řízkových stránek to zabralo tak půl hodiny, a to se za to stydím.

6) Nadšená žena, která má trpělivost experimentálně hodinu a půl zakládat novou fanouškovskou skupinu na facebooku, je nezbytností. Nebude se Honza zlobit? Tuhle otázku nemá cenu řešit. Jasně že bude. Hlavně tam ale nezapomenout napsat, že třeba když se sejde 500 lidí, Honza Huk se skutečně objeví na plakátech v metru.

7) Doufat, že se těch 500 lidí nesejde.

Přejeme příjemnou zábavu vám i vaší oběti!

PF 2010

... A taky lásku, štěstí, zdraví, laskavé vyhazovače, tolerantní nadřízené, milující partnery, čistotné mazlíčky, teplo pod peřinou, vítr do plachet a svíčkovou se šesti.

Nezapomenutelný rok všem štamgastům i náhodným kolemjdoucím přeje

Řízek