KYSLIČNÍK NE!

Uvelebte se v sedlech, navlékněte si přiléhavé dresy křiklavých barev, připněte si helmy a dobře se dívejte. Televizní studio Štěně vám přináší exkluzivní záběry z naší - pravda, skoro rok staré – cyklistické dovolené na Rychlebských stezkách sestříhané do bezmála osmiminutového vzrušujícího dokumentu podkresleného akční a velmi tvrdou hudbou, jaká ostatně byla i tato akce.

Snímek je, jak je teď trendem, natáčen malou kamerou připnutou na nějakou vystouplou část jezdce, nejčastěji hlavu. Takže je všechno velmi autentické. Kamera třeba několikrát zamíří i pod vodní hladinu a bude třeba levitovat i nad smaženým řízkem Ondráš a pivy na zahrádce.

Průběh našeho výletu do obce Vápenná (v dokumentu označena krycím jménem Vápená) už dostatečně popsal Petr (na záběrech označen jako Pert), ovšem slova si můžete strčit někam, když máte takové skvělé záběry. Spatříte třeba čísi pád (mohl to být kdokoli, ale vzhledem k četnosti tohoto jevu nejspíš já), nesčetné množství přejezdů kamenů, zatáček, křivolakých lávek a podobných adrenalinových zákoutí.


Uvidíte ovšem taky Jeseníky, grilování jak od Pohlreicha anebo Babici, koupání v zatopeném lomu oživené našimi krásnými dívkami, labužníka s kremrolí (ve filmu nazvanou rakvička) a na závěr útěk zbabělého zkrvaveného cyklisty před kysličníkovou desinfekcí.

Proč o tom píšu a proč až teď, to vysvětlím záhy. Včera jsme po dojezdu z tradiční čtvrteční vyjížďky na Cukrák seděli u piva a někdo se o tomto vydařeném podniku zmínil. Následovala nějaká ošklivá Jirkova narážka na mě, že si to video syslím doma a že jsem ho nikde nezveřejnil.

Narážka ošklivá, ale stoprocentně pravdivá. Jako typická slibotechna jsem v polovině dubna, kdy Jirka ve svém domácím studiu patrně celé veledílo dokončil, nadšeně souhlasil s tím, že to sem někam brzo dám. Ale skutek utek, a film se tak mezitím stal trezorovým.

Zároveň může posloužit jako dobrý doklad toho, jak jsme se (ne)změnili. Petr třeba vypadal včera furt stejně a Jirka měl zase ty stejný blbý kecy. Zato nám s Maruškou ukradli mezitím kola, takže se stříbrným omláceným speciálem GT už padá někdo jiný a dobře mu tak, já teď padám na červeném velocipédu RB. A kysličníku se bojím pořád stejně.

text Řízek, video Jirka Štěně

VŠECHNO NEJLEPŠÍ

Jak nejlépe oslavit narozeniny, to ví můj bráška Citrón. Patnáctiny proměnil v mejdan nešikovnosti a karambolismu a bezmála se mu podařilo to, oč jsem se neúspěšně pokoušel v dobách, kdy jsem byl ještě mladý a nešikovný - abych měl naráz v sádře obě nohy.

Zazvonil mi v práci telefon a ze zkroušeného bráchova hlasu mi to bylo jasné téměř od začátku, přesto mi trochu cukaly koutky. Oslavenec, který už přibližně čtrnáct dní chodí o berlích, totiž upadl na schodech do metra tak nešikovně, že si zvrtl i druhou nohu. Tak jasně, není to sranda, sanitka, čekání v Motole, rentgeny, omluvenky a tak, ale stejně mi to přišlo takové půvabné. A velmi wernerovské, chůze nám prostě dělá problémy.

Je tedy pravda, že na současném nezáviděníhodném stavu bratra mám i svůj podíl, před dvěma týdny jsem jej vytáhl na squash a takhle to dopadlo - patnáct minut před koncem skvělého mače se najednou zničehonic zřítil k zemi se strašlivým řevem a odborníci pak zjistili, že měl i pořádný důvod, polámal si v kotníku nějakou zbytečnou, ale zřejmě poměrně křehkou kostičku.

A to byla ta první plastová sádra, na snímku zelená. Zbývalo jen napínavé a dlouhé čekání, jak dopadne druhý rentgen. Tentokrát sádra nakonec nevyšla, karambolik si způsobil jen výron a dostal pouhou ortézu. A táta čerstvě patnáctiletého výrostka, který na elektrickou kytaru mimochodem válí skoro jako Hendrix nebo Petr Janda, musel táhnout domů na zádech.

"Vztek, vztek, vztek," popsal zraněný své pocity exkluzivně pro Řízkovy stránky. A dodal, že ta nově zraněná noha bolí zhruba devětadevadesátkrát víc než ta dříve poškozená.

Já mám sice s nohami v sádře celou řadu zkušeností, ale tohle se mi teda fakt ještě nepovedlo, takže vlastně klobouk dolů. Umím i pokažené narozeniny; když mi třeba před třemi lety v noci na Nový rok vybrali z auta plnou krosnu a kytaru.

Ale tohle? Jak se s tím asi chodí? Dá se s tím třeba randit? Jak si vůbec vyzvedne čerstvou občanku?

Tak jako tak ti, Kubo, ještě jednou přeju všechno nejlepší, hodně zdravíčka, a teď už prosím hlavně opatrně.

text Řízek a fotky z mobilu táta Luboš

KOCOUŘÍ KARAMBOLIK

Pepanův nejdelší bezpilotní let
text a foto Řízek

Po dlouhé době jsem byl opět nařknut z přehánění. Prý mám tendenci posuzovat běžné věci často dost zkreslenou a zveličující optikou – třeba že jsem u vytržení, když si můj kocour v čekárně zvěrolékaře očividně se zájmem prohlíží inzeráty propagující rychlou zdravotnickou (zvířecí) pomoc. To je prý přitom zcela normální.

Tedy, na rozdíl od něho. Málokterého normálního kocoura asi napadne, že by mohl zkusit vypadnout z okna ve čtvrtém patře. Výjimečný Pepan, který za svůj krátký život stihl například pronásledovat zajíce, zdeptat maďarského ohaře a naštvat řadu lidí svou zálibou ledacos počurat, pokakat, případně zničit či sežrat, vyzkoušel i tento adrenalin.Co ho k tomu vedlo? Hypotéz je asi tolik jako domněnek, kdo by mohl vodit loutkového Melčáka – tedy spousty. Nejpravděpodobnější varianta je, že ve svém zaujetí pro lov much zapomněl na handicap v podobě nedostatečně vyvinutých křídel.

„Typické čtyřpatrové zranění,“ konstatoval lékař po prohlídce pacienta. Tedy natlučený čumák, otřes mozku (snad poprvé, co se tahle část těla u něj nějak projevila) a zlomené tvrdé patro. Při naší druhé návštěvě odborník svou diagnózu překvalifikoval – tři zlomeniny kůstek na levé přední pacce by prý odpovídaly spíš pátému až šestému poschodí. Možná – a to je jen spekulace – chybějící hloubku ke kocourově smůle nahradily jeho nadbytečné kilogramy či zámková dlažba dvorečku, kam jednoho odpoledne znenadání přistál. Čert ví.

Tak jako tak, zvíře teď vypadá asi tak jako já po vinobraní, tedy dost ušle. Odškrtl si jeden život a celé dny proleží na posteli. Když už náhodou někam jde, ostentativně zvedá tlapku, aby každý (kolo, skříň, kytka) viděl, jaké má trápení. Labužnicky polyká léky proti bolesti (fakt jo, teď se dokonce oblíznul!) a jistě už sní o tom, jak to všem natře, až se uzdraví.

Vlkodavem počínaje a bernardýnem konče. Jen s mouchami a čímkoli dalším okřídleným má utrum, okno ve čtvrtém patře je zavřené i dnes. Lásko má.