JAK ZBOHATNOUT

"Pšššššššššššššš, dzzzznk, bžžžžžžžž," ozvalo se ve 4:45 z koupelny a nebylo to vůbec blízké jakýmkoli zvukům obvykle pocházejícím od anebo z kocoura či sousedů. Podivný neutichající hukot přehlušil i ptactvo v parku a mě napadlo, že je potřeba násilím přerušit sny, setřepat kočku z peřiny, nohou i z postele a jít hasit, vyhánět, zachraňovat, vypínat, volat o pomoc, utíkat či co vlastně.

Bytost či síla odpovědná za bytové katastrofy v okolí Zelené lišky nad námi naštěstí trpělivě drží ochrannou ruku; dochází k nim totiž výhradně tehdy, pokud jsme doma. Sice v době, kdy spíme nebo bychom aspoň rádi spali, ale zase si nemůžeme moc vybírat.

Tentokrát praskla jakási hadička vedoucí k záchodu vodu, divné zvuky pocházely od jejích proudů nedočkavě prýštících na podlahu. Ocenění si zaslouží červený kýbl na vytírání podlahy, který byl prozíravě náhodou umístěn přímo pod místem, kde se hadička protrhla. Kulminaci tím pádem zpozdil podobně jako vltavská kaskáda a dal záchranným týmům čas aspoň na to, aby si protřely oči.

Zbývalo jediné: zorientovat se v místnosti, nalézt uzávěr vody a pak svolat krizový štáb. Dohodli jsme se, že my vytřeme podlahu a Pepan že na nás bude znepokojeně čumět, jak se mu motáme kolem jeho záchoda, který to tak jako obvykle přežil bez újmy. Pak půjdeme ještě na chvilku spát a ráno pak že si hlava rodiny (já) přivstane a v hobbymarketu se pokusí najít něco, co by tvarově odpovídalo prasklé hadičce, a následně se to pokusí instalovat.

Hobbymarket se v sedm teprve probouzel, ale i tak byl plný nepřátelských předmětů, jejichž funkci zpravidla ocením až ve chvíli, kdy se v domácnosti rozbijí. Zpravidla raději vadný kus pro demonstraci předem vymontuji a pak se nechám odborným personálem dovést do míst, kde se podobné předměty nacházejí.

Mezi padesáti regály s desítkami různých hadiček se dvakrát ptám jakési "asistentky prodeje", jak se teď poanglicku říká, načež hadičku podobné barvy i délky odnáším od pokladny domů doufaje, že tentokrát to vyjde. Ne jako když jsem tu minule kupoval špunt, který je příliš malý do velkého umyvadla, ale příliš velký do malého.

Pro nás humanitně vzdělané s oběma rukama levýma je zkrátka taková prodejna místem frustrace. Řešením by bylo zavést jakýsi přátelský hobbymarket pro blbce: každé zboží vybavit cedulkou podobnou té v zoo, kde je důkladně vypsáno, čím se který tvor živí, kde žije a co je na něm zajímavého. Takže u hadičky k hajzlíku by bylo napsáno, že se to používá ke spojení nějakého kohoutu s vodou a hajzlíku. Že je to něco jiného než hadička pod umyvadlem (proč, to už vědět nepotřebuju). Že to občas praskne, ale že to zvládne vyměnit i novinář s hasákem. Ale že se vyplatí mít ten hasák. Že je dobré vodu zapínat až po utažení. Že krmit se to nemusí, avšak že se tam hodí dát těsnění. Možná by tam mohl být i takový testovací hajzlík, kde by si to člověk mohl zkusit přidělat pod dozorem asistentky, anebo opravdického instalatéra (ne toho z porna) tak říkajíc nasucho. I když to by možná bylo už trochu potupné.

Pokud byste to někdo chtěli zavést a šíleně na tom zbohatnout, pusťte se do toho. Je to rozhodně díra na trhu - ještě mám další podobně dobré nápady, ty vám ale hned nemůžu vykecat, koneckonců, taky chci být milionář. Dodám jen, že záchod jsem spravil, ale žena teď raději při odchodu z bytu zavírá vodu.

text a fotka Řízek

TŘI KOCOUROVY ROKY

O zvířátkovitém zvířátku
text a fotky Řízek 

Nejlepším přítelem člověka je - samozřejmě kromě Venála - bezesporu kocour Pepan. Jestliže mě paměť neklame, zvířeti by měly zanedlouho být tři roky. K tomuto pravděpodobnému jubileu přináším pár poznatků chovatele kočkovitých šelem, které by rozhodně neměl minout ten, kdo si třeba v budoucnu chce pořídit líného černého sedmikilového kocoura nebo něco podobného. Je to vlastně takový jeho medailon.

O přátelství 
Jak to tak bývá, náš vztah se s časem proměnil a pravděpodobně i trochu utahal. Přiznávám, v seznamu jeho nejlepších kamarádů jsem klesl až na druhou příčku na pozici krmiče. Máme teď trochu vztahovou krizi, kocour totiž teď zcela ostentativně upřednostňuje ženu. Navíc i žena čím dál otevřeněji upřednosňuje jeho.

"Mám k němu lepší vztah, než jsem mívala. Nicméně myslím, že celkově je náplň toho článku debilní," podotkla napůl diplomaticky Maruška. Kocour dříve spával na mé polovině postele rozložený na mých nohou, později se přesunul do středu, a nyní již chrní natažený vedle Marušky. A přízeň jí otevřeně projevuje i jinak. I ona jemu. Říká mu Mušátko a dává mu pusinky. Jsou to přelétavá zvířata.

O dietě
Josef je bohužel kastrovaný, což se na jeho fyziognomii podepsalo značně. Kromě toho, že je opravdu velký, je i opravdu mohutný. Na něj si žádná dieta nevyzraje. Když takovému tvorovi snížíte denní příděl na zanedbatelných pár desítek gramů drahého hubnoucího krmiva, zvíře se vám vysměje, protože svůj už tak jen symbolický pohyb omezí na polovinu, zbytek dne prospí a kyne klidně dál. Radím tedy rezignovat na hubnutí a za ušetřený peníz zajít s přítelkyní na několik dobrých večeří.

O hygieně
Josef je naštěstí kastrovaný, takže už nesmrdí. Jen po bytě trousí charakteristické chlupy v nezaměnitelné barvě. Nejlepší věc je takové to gelové stelivo, protože opravdu nepáchne. Respektive pokud páchnout začne, Pepan jako náročný uživatel okamžitě naznačí, že je čas na výměnu.

Ovšem i tak se nevyvaruje občasných hravých úletů, kdy označkuje nejoblíbenější Maruščinu kabelku nebo moje boty na bowling. Asi je to pomsta, ale vyznejte se v jeho omezených verbálních výrazech i gestikulaci.

O radosti
Když jsme ještě bydleli v Žabce, Pepanovou hlavní zábavou bylo lovení much. U Marušky, pravda, mouchy moc nejsou. Ale z okna je vidět na střechu a do parku, z lovce se tak stal pozorovatel. Sleduje ptáky a táhlými hrdelními tóny a důrazným boucháním ocasem do parapetu komentuje jejich přítomnost či prudké pohyby.

Jinak má rád rámusící míčky, chlupaté napodobeniny myšek a jakékoli šňůrky. Geniální Ježíšek mu přinesl věc, která snoubí všechny tři věci v jeden úžasný amalgám - myškošňůrkomíček (na snímku). Jenže jak je Pepan těžký a přelétavý, vydrží si hrát vždy jen chvilku. Pak jde spát.

Pepa je prostě bezva.

ŽABKA POD "VODOU"

Houseflooding party
text: Řízek, nákres: neznámý dělník, legenda a repro: Řízek

Naše zeměkoule není nafukovací, i když to asi ještě nikdo neprověřil. Každým dnem zasypáváme někde nějaký ten koutek svým bordýlkem: igelitkami, konzervami, papírky od bonbónů, a někteří nerozvážní i zbytky jídla. Zvlášť po oslavách, ale to sem teď netahejme. A tak se jednou určitě stane, že se budeme topit v odpadu.

Dům, v němž bydlím, se v něm topil už včera. Něco totiž ucpalo trubku, proto nastala celkem absurdní situace. Kalná voda vytékala z mého sprchového koutu, místo aby se do něj nořila, nebo aspoň zůstávala skryta. To bylo zajímavé; jenže nezůstalo jen u toho, ty věci chtěly z vaničky ven a tekly dále, po modrých dlaždičkách, přes falešné parkety až dolů, zřejmě k sousedům.

V seznamu znečišťovatelů, který pro můj byt zpracovává Greenpeace, kocour na chvíli klesl až na druhé místo. A neztratil smysl pro černý humor – uprostřed té spoušti způsobně vytvořil hromádku přímo do svého záchodu, který z povodně čněl takovým noemovským způsobem. Na něm se plavil hrdinný kocour.

Přijel instalatér s dlouhým elektrickým pérem, které se vnořilo někam do hlubin. Než jsem si došel vybrat peníze do bankomatu, byl hotov; v příštím životě chci být instalatérem. Kašlu vám na společenskou prestiž a takové blbosti – kdo z vás kdy vydělal 1 650 korun za deset minut práce?

Klepání na dveře. Ahoj Jirko, to jsem nevěděl, že bydlíš pode mnou. Jo, ten mokrej strop, ten ti nezávidím. Jak se jinak máš? Následoval zvláštní telefonát s paní domácí, neshodli jsme se vlastně vůbec na ničem. Já to platit nebudu, nebudu, nebudu – notovali jsme si jednohlasně, když jsme se zrovna nesnažili tomu druhému více méně skrytě podstrčit nějaké ty invektivy. Hanebné tvrzení, že sousední byty nejsou trubkami propojené, jsem vyvrátil pomocí plánku, který se naší redakci exkluzivně podařilo získat (víme první).

Jak tato causa dopadne, ale nevím. Je vytřeno a vše nechtěné již odtéká tam, kam má. Záchod a přilehlé okolí teď získaly auru nedotknutelnosti, bojím se tam vůbec přiblížit, raději ho zdravím a oslovuji zdrobnělinami, aby se zase neurazil. Závidím všem těm, kdo mají suché záchody. A taky instalatérům. A trochu i majitelům bytů.