JAK ZBOHATNOUT

"Pšššššššššššššš, dzzzznk, bžžžžžžžž," ozvalo se ve 4:45 z koupelny a nebylo to vůbec blízké jakýmkoli zvukům obvykle pocházejícím od anebo z kocoura či sousedů. Podivný neutichající hukot přehlušil i ptactvo v parku a mě napadlo, že je potřeba násilím přerušit sny, setřepat kočku z peřiny, nohou i z postele a jít hasit, vyhánět, zachraňovat, vypínat, volat o pomoc, utíkat či co vlastně.

Bytost či síla odpovědná za bytové katastrofy v okolí Zelené lišky nad námi naštěstí trpělivě drží ochrannou ruku; dochází k nim totiž výhradně tehdy, pokud jsme doma. Sice v době, kdy spíme nebo bychom aspoň rádi spali, ale zase si nemůžeme moc vybírat.

Tentokrát praskla jakási hadička vedoucí k záchodu vodu, divné zvuky pocházely od jejích proudů nedočkavě prýštících na podlahu. Ocenění si zaslouží červený kýbl na vytírání podlahy, který byl prozíravě náhodou umístěn přímo pod místem, kde se hadička protrhla. Kulminaci tím pádem zpozdil podobně jako vltavská kaskáda a dal záchranným týmům čas aspoň na to, aby si protřely oči.

Zbývalo jediné: zorientovat se v místnosti, nalézt uzávěr vody a pak svolat krizový štáb. Dohodli jsme se, že my vytřeme podlahu a Pepan že na nás bude znepokojeně čumět, jak se mu motáme kolem jeho záchoda, který to tak jako obvykle přežil bez újmy. Pak půjdeme ještě na chvilku spát a ráno pak že si hlava rodiny (já) přivstane a v hobbymarketu se pokusí najít něco, co by tvarově odpovídalo prasklé hadičce, a následně se to pokusí instalovat.

Hobbymarket se v sedm teprve probouzel, ale i tak byl plný nepřátelských předmětů, jejichž funkci zpravidla ocením až ve chvíli, kdy se v domácnosti rozbijí. Zpravidla raději vadný kus pro demonstraci předem vymontuji a pak se nechám odborným personálem dovést do míst, kde se podobné předměty nacházejí.

Mezi padesáti regály s desítkami různých hadiček se dvakrát ptám jakési "asistentky prodeje", jak se teď poanglicku říká, načež hadičku podobné barvy i délky odnáším od pokladny domů doufaje, že tentokrát to vyjde. Ne jako když jsem tu minule kupoval špunt, který je příliš malý do velkého umyvadla, ale příliš velký do malého.

Pro nás humanitně vzdělané s oběma rukama levýma je zkrátka taková prodejna místem frustrace. Řešením by bylo zavést jakýsi přátelský hobbymarket pro blbce: každé zboží vybavit cedulkou podobnou té v zoo, kde je důkladně vypsáno, čím se který tvor živí, kde žije a co je na něm zajímavého. Takže u hadičky k hajzlíku by bylo napsáno, že se to používá ke spojení nějakého kohoutu s vodou a hajzlíku. Že je to něco jiného než hadička pod umyvadlem (proč, to už vědět nepotřebuju). Že to občas praskne, ale že to zvládne vyměnit i novinář s hasákem. Ale že se vyplatí mít ten hasák. Že je dobré vodu zapínat až po utažení. Že krmit se to nemusí, avšak že se tam hodí dát těsnění. Možná by tam mohl být i takový testovací hajzlík, kde by si to člověk mohl zkusit přidělat pod dozorem asistentky, anebo opravdického instalatéra (ne toho z porna) tak říkajíc nasucho. I když to by možná bylo už trochu potupné.

Pokud byste to někdo chtěli zavést a šíleně na tom zbohatnout, pusťte se do toho. Je to rozhodně díra na trhu - ještě mám další podobně dobré nápady, ty vám ale hned nemůžu vykecat, koneckonců, taky chci být milionář. Dodám jen, že záchod jsem spravil, ale žena teď raději při odchodu z bytu zavírá vodu.

text a fotka Řízek

TRNÍ A KALHOTKY

Orgie s kalciem
text a phone-photo Milan

Večírky mají tu nevýhodu, že – a s tím sotva co zmůžeme – dříve nebo později překlenou v raníčko. Daní za noční život pak bývají rozličné nepříjemné fyziologické stavy, které každý léčí jinak. Mně bylo krátce před polednem, zatímco se ještě v klubovně odstraňovaly stopy po oslavě, po chuti vyrazit na kolo a jako kompenzaci za včerejší nezdravé jednání si dát trochu do těla. Tak jsem probudil esemeskou Řízka, který telefonicky kývnul.

Zvolili jsme trasu Radotínského kola. Úplně dobře nám nebylo, ale tušili jsme, že čas to spraví, jako ostatně vždycky všechno. Co jsme netušili, bylo, že nám výlet nabídne takovou sadu neotřelých zážitků!

V bezprostřední blízkosti silnice na Kuchař jsme nalezli jedny kalhotky malé, zručně pověšené na větvičce, jedny kalhotky velké, pohozené v křoví vedle jedněch trenýrek průměrných a krabice od mléka litrové. Pomalu střízlivějícím už se nám vracely dřívější intelektuální kapacity a se zapojením detektivní intuice jsme zvažovali různé varianty událostí, jež se tu v minulosti odehrály.

Konaly se zde orgie jedné drobné a druhé tlusté ženy s průměrným mužem, kteří si libovali ve zdravém životním stylu, ke kterému patří mj. i dostatečný přísun vápníku, obsaženého především v mléčných výrobcích?

Není ale litr mléka pro tři lidi málo, tím spíš, když je jeden z nich otylý?!

Bylo nám jasné, že jde do tuhého, proto jsme urychleně podezřelý prostor opustili. Jak jsme prchali, abychom už byli co nejdál od toho divného místa, nezvládl jsem na mokré lesní cestě řízení, a než jsem stačil zaklít, byl jsem v trní.

Narozdíl od večerní talkshow Báry Štěpánové jsem v něm sice nemusel debatovat např. na téma „Dala jsem mu hned první noc! No a?“, ale musím říct, že o moc lépe jsem se v tom skutečném trní necítil. Především jsem se nemohl dostat ven, protože to píchalo, když se člověk pohnul. A Řízek mi ani nepřišel na pomoc.

Na fotce je kolo v trní už beze mě a naznačená má trajektorie bezprostředně před havárií.

Časem přibude další report z tohoto výletu.