POLOMÁČENÝ KOCOUR

Kdyby náš kocour uměl mluvit aspoň tak jako současná primátorka Prahy, nazval by nás nejspíš debily. Jednou za čas totiž zvířeti nařídíme koupel. Jenže téměř každý ví, že jak kabely v tunelu Blanka, tak černé kočky vodu nevyhledávají. Spíš naopak. Vznikají z toho pak nepříjemné, podrápané situace.

Na internetu existují návody na koupání koček. Zpravidla by se podle odborníků tato zvířata měla mýt před výstavami, jak jsme se dočetli. Ovšem na situace, kdy nevýstavní (přesto krásné) zvíře poněkud smrdí, manuály nepamatují. Zato doporučují kočku nestresovat a po skončení ji vysušit fénem, což ji samozřejmě určitě nevystresuje.

S kocourem Pepanem je to čím dál složitější, protože je to učenlivý prevít. A zpravidla pozná, co se na něj chystá. Před cestou automobilem třeba neomylně zaleze pod postel jak Němci do krytu. Že se z práce vrací jeho panička, odhalí se zachrastěním klíčů v domovních dveřích (tedy o čtyři patra níže), možná i dříve, jen mi to nechce vyzradit.

Takže i tuhle trapnou boudu ihned prokoukl.

Návod radí, že koupat by měly dvě osoby, a v tom se nedá než souhlasit. Vlastně ne, chtělo by to ještě jednoho psychologa a dva až tři siláky. Maruška napouští trochu vlažné vody s naředěným šamponem pro dlouhosrsté psy (s prošlou trvanlivostí) do vany a konejší. Já v roli zlého policajta z kocoura nejprve vyrábím polomáčenku. Jenže se nám nedaří vyvrátit Pepanovo přesvědčení, že už nás po téměř sedmi letech přestal bavit, a že jsme se ho proto rozhodli utopit. Dosud polosuchá šelma bryskně odhaluje slabé místo (můj úchop) a šplhá pryč z nenáviděné vany. Objevují se první šrámy na hrudi chovatele; ještě hlubší jsou ty ve vztahu zvířete s jeho domnělým pánem.

Maruška dále konejší a pouští sprchu. Pepanova zuřivost narůstá, začíná šermovat packami. Velmi správně manuál doporučoval tvorovi ostříhat drápky - což je ovšem další činnost, kterou Pepan nenávidí podobně jako alobal, koně a vysavač, tudíž jsme mu je nechali. Nakonec sprchuje žena mě s kocourem v náručí, rozuměj s drápy zarytými do mé mocné hrudi. Mě nikdo nekonejší. Po nezbytném osušení a granulové kompenzaci za všechna ta příkoří nastává druhá část očisty - ta individuální. Uražený kocour zalézá do ústraní a vlastnoručně a vlastnoslinně se zbavuje těch prošlých chemických sajrajtů.

V půl desáté večer, asi hodinu a půl po koupeli, Pepan na chvíli přerušil olizování a hodil po mně zlým pohledem. Bylo v něm asi tohle: "Jsi debil, ke všemu ještě s podrápaným nosem a okem."

text a foto Řízek

P.S. Dodatečně ještě soundtrack k dnešnímu článku: http://youtu.be/CJMp3yPtzEE

JAK ZBOHATNOUT

"Pšššššššššššššš, dzzzznk, bžžžžžžžž," ozvalo se ve 4:45 z koupelny a nebylo to vůbec blízké jakýmkoli zvukům obvykle pocházejícím od anebo z kocoura či sousedů. Podivný neutichající hukot přehlušil i ptactvo v parku a mě napadlo, že je potřeba násilím přerušit sny, setřepat kočku z peřiny, nohou i z postele a jít hasit, vyhánět, zachraňovat, vypínat, volat o pomoc, utíkat či co vlastně.

Bytost či síla odpovědná za bytové katastrofy v okolí Zelené lišky nad námi naštěstí trpělivě drží ochrannou ruku; dochází k nim totiž výhradně tehdy, pokud jsme doma. Sice v době, kdy spíme nebo bychom aspoň rádi spali, ale zase si nemůžeme moc vybírat.

Tentokrát praskla jakási hadička vedoucí k záchodu vodu, divné zvuky pocházely od jejích proudů nedočkavě prýštících na podlahu. Ocenění si zaslouží červený kýbl na vytírání podlahy, který byl prozíravě náhodou umístěn přímo pod místem, kde se hadička protrhla. Kulminaci tím pádem zpozdil podobně jako vltavská kaskáda a dal záchranným týmům čas aspoň na to, aby si protřely oči.

Zbývalo jediné: zorientovat se v místnosti, nalézt uzávěr vody a pak svolat krizový štáb. Dohodli jsme se, že my vytřeme podlahu a Pepan že na nás bude znepokojeně čumět, jak se mu motáme kolem jeho záchoda, který to tak jako obvykle přežil bez újmy. Pak půjdeme ještě na chvilku spát a ráno pak že si hlava rodiny (já) přivstane a v hobbymarketu se pokusí najít něco, co by tvarově odpovídalo prasklé hadičce, a následně se to pokusí instalovat.

Hobbymarket se v sedm teprve probouzel, ale i tak byl plný nepřátelských předmětů, jejichž funkci zpravidla ocením až ve chvíli, kdy se v domácnosti rozbijí. Zpravidla raději vadný kus pro demonstraci předem vymontuji a pak se nechám odborným personálem dovést do míst, kde se podobné předměty nacházejí.

Mezi padesáti regály s desítkami různých hadiček se dvakrát ptám jakési "asistentky prodeje", jak se teď poanglicku říká, načež hadičku podobné barvy i délky odnáším od pokladny domů doufaje, že tentokrát to vyjde. Ne jako když jsem tu minule kupoval špunt, který je příliš malý do velkého umyvadla, ale příliš velký do malého.

Pro nás humanitně vzdělané s oběma rukama levýma je zkrátka taková prodejna místem frustrace. Řešením by bylo zavést jakýsi přátelský hobbymarket pro blbce: každé zboží vybavit cedulkou podobnou té v zoo, kde je důkladně vypsáno, čím se který tvor živí, kde žije a co je na něm zajímavého. Takže u hadičky k hajzlíku by bylo napsáno, že se to používá ke spojení nějakého kohoutu s vodou a hajzlíku. Že je to něco jiného než hadička pod umyvadlem (proč, to už vědět nepotřebuju). Že to občas praskne, ale že to zvládne vyměnit i novinář s hasákem. Ale že se vyplatí mít ten hasák. Že je dobré vodu zapínat až po utažení. Že krmit se to nemusí, avšak že se tam hodí dát těsnění. Možná by tam mohl být i takový testovací hajzlík, kde by si to člověk mohl zkusit přidělat pod dozorem asistentky, anebo opravdického instalatéra (ne toho z porna) tak říkajíc nasucho. I když to by možná bylo už trochu potupné.

Pokud byste to někdo chtěli zavést a šíleně na tom zbohatnout, pusťte se do toho. Je to rozhodně díra na trhu - ještě mám další podobně dobré nápady, ty vám ale hned nemůžu vykecat, koneckonců, taky chci být milionář. Dodám jen, že záchod jsem spravil, ale žena teď raději při odchodu z bytu zavírá vodu.

text a fotka Řízek

MALOVÁNÍ V TROPECH

Odborníci jsou někdy potřeba. Kupříkladu horskou cyklistikou obroušené koleno má spravovat lékař, ne mírně podnapilý, třebaže obětavý a snaživý kamarád. To dá rozum; ale shánět kvůli zdevastované malbě v maličké koupelně a hnusnému flekatému stropu malíře pokojů? Proč, když je v domácnosti manuálně zručný, zdravě sebevědomý a zkušený všeuměl? Za půl horkého dne bude hotovo a po zbytek víkendu se budeme válet někde u rybníka, říkal jsem si. Ale chyba lávky. Trvalo to celý víkend a dopadlo to fatálně. Někdo - ať už malíř, nebo upatlaný nešika - to bude muset předělat, až teda nebude 38 ve stínu.

Nebylo zkrátka správné rozhodnutí jednou brzo ráno, sotva zapjali pokladny, vyrazit do nedalekého hobbymarketu a vybrat speciální bílou barvu pro koupelny a kuchyně a speciální zelenou barvu určenou pro deštný prales, alternativně i pro dvě stěny v koupelně.

Zpočátku sice ještě vše šlo hladce, ale ukázalo se, že jen samotné oškrábání starých vrstev zabere nám, už tehdy dost zpoceným a svlečeným laikům, mnohem více času, než bychom strávili telefonátem případnému fachmanovi. Pod zašedlou bílou se objevila další, pod ní divně žlutá, potom hrboly a další zajímavé věci. Všechny dopadaly na připravený igelit, pod nímž si oproti plánu hrál kocour Pepan a přišlo mu to strašně zábavné.

V sobotu v poledne připomíná zeď ty Saudkovy vkusné a umělecky hodnotné prdelaté akty, myslím teď čistě barvou. My jsme převážně rudí, v koupelně je vzduch jak v tropech. Roztáčíme válečky a od stropu začínám nanášet zářivě bílý povlak.

Ale ouha.

Všechno se divně lepí. Někde barva zůstává, jinde se jí na zeď vyloženě nechce a výsměšně ulpívá na válečku. A to není nejhorší. Na řadě míst nejprve zdánlivě bez potíží zaschne, načež po nějaké době záškodnicky popraská, odloupe se a opadává jak podzimní listí. Jako tvrdohlavý humanitně vzdělaný muž nemohu přiznat porážku, ale připadám si v koncích. Podnikám další a další marné a zoufalé pokusy a čas běží. Přeci jen, v pondělí máme jít do práce, bylo by milé mít se kde mýt.

"Máš to prej naředit a tadyto je speciální váleček na tu naši barvu. A koupila jsem ti i štětku," hlásí u dveří žena po třetí návštěvě hobbymarketu. Účet za malování už dosahuje průměrného wellness pobytu někde v zámku za Prahou, a to nepočítám následnou večeři v místní (cenově) honosnější restauraci, kterou jsem si v podstatě nezasloužil. Číšník radí, ať se na to v tom vedru vykašleme. Nicméně někdy po desáté večer dokončuji strop (aspoň si to myslím).

V neděli ráno zjišťuji, že je strop zjizvený a vypadá hůř než včera, je podoben Frankensteinově pokožce nebo mému cyklistickému koleni. Naposledy napravuji, co se dá, načež rezignuji - a dopoledne se pouštíme do posledních dvou zelených stěn. Ty jdou nečekaně hladce - barvu jsem opravdu hodně naředil, lepí se jen sporadicky. Navečer, po několikahodinovém úklidu, je konečně hotovo.

Z víkendu stráveném převážně ve dvou a ve spodním prádle, ale v naprosto neerotických pozicích a situacích vyplývá několik závěrů. Malba v koupelně se na stropě loupala, loupe se víc. Bílé stěny byly nerovné, jsou nerovnější. A v zeleni deštného pralesa je v místnosti divné příšeří, že má člověk strach, že na něj zpoza pračky vybafne třeba jaguár americký nebo ara hyacintový. Zakrývací igelity vytvářejí šum svistu, jenž je nesmírně přitažlivý pro kocoura, který se tak může zničehonic stát kocourem skvrnitým. A především, v létě je třeba se věnovat jiným činnostem. A pokud už malovat, číst návody na plechovce s barvou a první vrstvu naředit.

Ale zkušenost to byla doslova k nezaplacení. Znáte někdo nějakého dobrého malíře pokojů?

text a fotky Řízek