OSUDOVÉ UTKÁNÍ

Sestra Sojka - Forejt FC 1:6 (po poločase 0:3)
text Řízek, fotka rozhodčí

Postup jsme měli sice jistý, i tak šlo v posledním mači sezony o hodně. O sud. Ten totiž slíbil Pražský svaz malého fotbalu (něco jako UEFA) týmům, jež vyhrají své skupiny. A proto jsme museli zvítězit.

Ukázalo se, že taková motivace na nás funguje lépe než třeba mrkev na rybářském prutu, co má pobízet komiksového oslíka, aby pokračoval v pohybu. Protože jsme neškodnému, ale sympatickému soupeři v arktické zimě nasázeli šest gólů a můžeme se shánět po půllitrech.

Do sestavy se vrátil Radim a samou radostí otevřel skóre - možná mu za to i vrátím klíče od sklepa, které mu ještě dlužím. Po chvíli se z ostrého úhlu trefil Marťas, načež z druhé strany pálil znovu, tentokrát se mohl radovat Vlasta, kterého to trefilo.

Sestra Sojka byla prakticky neviditelná, snad i proto, že její hráči nastoupili v maskáčových dresech. Povedlo se jim jen zakopnout jejich slušný balon přes ochrannou síť někam do zavátých zahrad, takže se muselo hrát s naším velmi speciálním. Jinak o sobě nedávali moc znát. I proto v prvním poločase další gól nepadl.

Do druhé půlky jsme šli s tím, že nesmíme připustit takové drama jako minule. A začali jsme tak, že jsme Sojce dovolili snížit na 1:3. Na brankové čáře se mě snažil zastoupit Jirka, jenže bezůspěšně.

Gól na sebe vzal Rádoš, ale stejně jako před čtrnácti dny Matyášovi, i jemu se podařilo zaváhání odčinit. Z půlky hřiště vyslal nenápadný oblouček na bránu a gólman - jinak opora Sojky - to nějak nevychytal.

Na umělce ve Kbelích jsme hráli nebývale kombinačně a vytvářeli jsme si celou řadu šancí. Na jejich konci bohužel byl obvykle Vlastík, kterému se kupodivu dokonce asi třikrát povedlo zabránit jistému gólu v síti soupeře. A to málokdo umí. Přesto ještě na 5:1 zvýšil Jirka a gólový účet symbolicky uzavřel v jakémsi poloskluzu kapitán Vašek.

A tak se všichni ti, kteří jsou na fotce, těší na zaslouženou sedmou ligu a na sud, byť je to jen Staropramen. A kromě nich se na postup nadřeli také Péťa, jenž focení promeškal v šatně, absentér Zdena, neplatič Matyáš, zraněný Kajetán, Alex a Pája.

Ti všichni jsou vážně mistři!

V BAKALÁŘSKÉM SEMIFINÁLE

Malý krok pro lidstvo
text a foto Řízek s využitím ČTK

Měli jsme dnes úspěšný den, já i pan hokejista Rolinek, chtěl jsem tou napůl vypůjčenou fotkou vtipně říci. Podobně jako český výběr učinil významný krok v boji o medaili, i já jsem se dnes posunul do semifinále mistrovství Řízka v získávání jakéhokoli akademického titulu.

Těsně před koncem základní hrací doby jsem totiž dopsal, vytiskl a nechal svázat svou bakalářskou práci plnou nácků, grafů a Dělnické strany. Šampaňské už se chladí v ledničce a fanynky, které už asi moc nedoufaly, namalovaly na tváře zjednodušené podobizny mne. Po pěti letech snahy, odříkání, drilu a studijní dřiny na dvou přetěžkých školách je totiž titul pro mistra světa bezmála nadosah.

A ono to obecně vzato vlastně není zas tak výjimečné, ale pro mě jo. Jestli to vyjde, tak to totiž bude poprvé v historii.

Spousta z mých spolužáků, přátel a kamarádů začala s psaním už asi loni na podzim, tím pádem v době, kdy začaly vonět šeříky, vybírali barvu vazby a rovnali číslování. Já jsem tou dobou vyčkával, až se dostaví nějaká múza. A vyčkával. A taky si mě na prvního máje natočil nějaký dělnický soukmenovec na mítinku spolu s Vandasem (asi kolem patnácté sekundy, dál na to nekoukej).



Múza nepřišla, zato dorazil stres. A pod tlakem to dílo rychle přibývalo a rostlo, až mi přerostlo přes hlavu. Jako nějaké nevycválané děcko, které rodičům prohlubuje vrásky na čele svým klackovitým vzdorem, se ta věc vzpírala a bránila vybroušení do klenotu mezi kvalifikačními pracemi. A když už to vypadalo, že jsem vyhrál, tak jsem si to včera v noci nějak neuložil a musel jsem brousit znovu. Ale už to je. Má to osmdesát stránek, 130 tisíc znaků a význam pro budoucí badatele? No nezměrný.


Tak jen doufat, že v cestě za titulem nepřekvapí nějaký hokejový trpaslík typu obhajoby.