MALOVÁNÍ V TROPECH

Odborníci jsou někdy potřeba. Kupříkladu horskou cyklistikou obroušené koleno má spravovat lékař, ne mírně podnapilý, třebaže obětavý a snaživý kamarád. To dá rozum; ale shánět kvůli zdevastované malbě v maličké koupelně a hnusnému flekatému stropu malíře pokojů? Proč, když je v domácnosti manuálně zručný, zdravě sebevědomý a zkušený všeuměl? Za půl horkého dne bude hotovo a po zbytek víkendu se budeme válet někde u rybníka, říkal jsem si. Ale chyba lávky. Trvalo to celý víkend a dopadlo to fatálně. Někdo - ať už malíř, nebo upatlaný nešika - to bude muset předělat, až teda nebude 38 ve stínu.

Nebylo zkrátka správné rozhodnutí jednou brzo ráno, sotva zapjali pokladny, vyrazit do nedalekého hobbymarketu a vybrat speciální bílou barvu pro koupelny a kuchyně a speciální zelenou barvu určenou pro deštný prales, alternativně i pro dvě stěny v koupelně.

Zpočátku sice ještě vše šlo hladce, ale ukázalo se, že jen samotné oškrábání starých vrstev zabere nám, už tehdy dost zpoceným a svlečeným laikům, mnohem více času, než bychom strávili telefonátem případnému fachmanovi. Pod zašedlou bílou se objevila další, pod ní divně žlutá, potom hrboly a další zajímavé věci. Všechny dopadaly na připravený igelit, pod nímž si oproti plánu hrál kocour Pepan a přišlo mu to strašně zábavné.

V sobotu v poledne připomíná zeď ty Saudkovy vkusné a umělecky hodnotné prdelaté akty, myslím teď čistě barvou. My jsme převážně rudí, v koupelně je vzduch jak v tropech. Roztáčíme válečky a od stropu začínám nanášet zářivě bílý povlak.

Ale ouha.

Všechno se divně lepí. Někde barva zůstává, jinde se jí na zeď vyloženě nechce a výsměšně ulpívá na válečku. A to není nejhorší. Na řadě míst nejprve zdánlivě bez potíží zaschne, načež po nějaké době záškodnicky popraská, odloupe se a opadává jak podzimní listí. Jako tvrdohlavý humanitně vzdělaný muž nemohu přiznat porážku, ale připadám si v koncích. Podnikám další a další marné a zoufalé pokusy a čas běží. Přeci jen, v pondělí máme jít do práce, bylo by milé mít se kde mýt.

"Máš to prej naředit a tadyto je speciální váleček na tu naši barvu. A koupila jsem ti i štětku," hlásí u dveří žena po třetí návštěvě hobbymarketu. Účet za malování už dosahuje průměrného wellness pobytu někde v zámku za Prahou, a to nepočítám následnou večeři v místní (cenově) honosnější restauraci, kterou jsem si v podstatě nezasloužil. Číšník radí, ať se na to v tom vedru vykašleme. Nicméně někdy po desáté večer dokončuji strop (aspoň si to myslím).

V neděli ráno zjišťuji, že je strop zjizvený a vypadá hůř než včera, je podoben Frankensteinově pokožce nebo mému cyklistickému koleni. Naposledy napravuji, co se dá, načež rezignuji - a dopoledne se pouštíme do posledních dvou zelených stěn. Ty jdou nečekaně hladce - barvu jsem opravdu hodně naředil, lepí se jen sporadicky. Navečer, po několikahodinovém úklidu, je konečně hotovo.

Z víkendu stráveném převážně ve dvou a ve spodním prádle, ale v naprosto neerotických pozicích a situacích vyplývá několik závěrů. Malba v koupelně se na stropě loupala, loupe se víc. Bílé stěny byly nerovné, jsou nerovnější. A v zeleni deštného pralesa je v místnosti divné příšeří, že má člověk strach, že na něj zpoza pračky vybafne třeba jaguár americký nebo ara hyacintový. Zakrývací igelity vytvářejí šum svistu, jenž je nesmírně přitažlivý pro kocoura, který se tak může zničehonic stát kocourem skvrnitým. A především, v létě je třeba se věnovat jiným činnostem. A pokud už malovat, číst návody na plechovce s barvou a první vrstvu naředit.

Ale zkušenost to byla doslova k nezaplacení. Znáte někdo nějakého dobrého malíře pokojů?

text a fotky Řízek