KOTÝLEK A DVOJNÍCI

Hm... + wrghapowu v La Fabrice
text Ála a foto Řízek

Jsem rockový analfabet. Co se totiž týče koncertů rockových kapel, byla jsem jen na koncertech Mňágy v Lucerně nebo Akropoli. Takže návštěva Hm… v La Fabrice byla opravdu, ale opravdu zážitkem. Dle slov jednoho z majitelů kanceláře Fávotrans (možná by se měli přejmenovat na Felitrans, pozn. autorky), se sešlo nebývale mnoho účastníků. Kromě majitelů již zmiňované cestovky do bývalé holešovické továrny dorazili ještě Piški, Sikina, Žvejk, Kuna, Dita, Lucka, Dominika, Maruška, Marťas a já – všem, na které jsem zapomněla, se hluboce omlouvám.

Překvapením večera byl ovšem Frantův dvojník. Bohužel se fotografovi nepodařilo jej s originálem zvěčnit v jednom záběru. V rámci úspory našeho studentského rozpočtu jsme začali ředit krev alkoholem již ve vlaku. Do La Fabriky jsme přesto trefili a kolem osmé začala po důkladném zvučení hrát předkapela.

I když se to může zdát, WRHAPOWU není jen bezmyšlenkovité bouchnutí do klávesnice, ale seskupení přibližně osmi hudebníků zabývajících se alternativní hudbou. V jejich nástrojovém arzenálu nechybí příčná flétna, housličky, klavír, kytary, dokonce hrají i na violoncello. Styl jejich hudby je směsicí rocku, vážné hudby, možná by tam pozorný posluchač našel i lidovky a špetku ostatních žánrů. Určitě zajímavý muzikantský počin.

Jejich první tři písničky nebyly špatné, ale ten zbytek byl bohužel stejný jako první tři, takže jsme se nezávisle na sobě sešli po chvilce u barového pultu, kde nám moje dvojnice z profilu nalila pár panáčků… Posilněni alkoholem jsme se nemohli dočkat hlavní hvězdy večera.

Dost mě překvapilo, že poslech byl téměř soustředěný. V sále bylo ticho, všichni spořádaně stáli pod pódiem a poslouchali. Jen ke konci koncertu účastníkům našeho zájezdu pití už trochu stouplo do hlavy, takže vytvořili něco jako kotýlek (možná trochu ostuda, ale nevím, jak to probíhá na ostatních koncertech Hm…). Celkově se mi moc líbili, úplně něco jiného než partička z Valmezu. A překvapivě mi vůbec nevadilo, že jsem neznala texty. Publikum si na závěr vytleskalo největší hitovky a my se mohli odebrat na tramvaj.

Ukázalo se však, že někteří účastníci zájezdu nemají svůj stav úplně pod kontrolou.

Tramvaj, mrcha, ujela, a jsme byli tedy nuceni zvolit pěškojízdu na metro, která však byla osudová. Metro, kterým bychom bývali byli stihli poslední vlak, ujelo. Naštěstí Fávotrans je na takové situace připraven a zajistil pro nešťastníky odvoz do Radotína (tímto bych chtěla veřejně jménem všech vyjádřit velký dík Frantovu tatínkovi, který nás zachránil před nočním výletem na Barrandov).

I když (nejen) mně druhý den nebylo zrovna do skoku, doufám, že až bude Hm… zase hrát v Praze, půjdu. A naučím se jejich texty. Alespoň některé.